Jenom

Pastvy modré jako oči
srny prachu v trávě dnů
pravdy ohně, v němž to končí
jsem sen jenom, mého snu.

Den je stále zase za dnem
pouze střídá svoje masky
bez tváří je a beze jmen
jak zrcadlo jablek rajských.

Měsíc pořád bílé hříbě
dítě hvězdy je a muší
vidí, že jsem letos v rybě
nalezl zas svoji duši.

Svítí v noci k větvím voda
zrají kruhy lidských úst
pít mi ze tmy klín tvůj podá
k tobě budu ráno růst.