Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Cirkusový klaun

04. 07. 2012
0
2
913
Autor
poke

Úsmev, ten jediný nám lemuje naše pohľady
Predsudky a lož nás kŕmia a živia, zamestnali nás na úrade.
Zatiaľ čo ľudia kujú svoje vlastné mylné dohady
My veselo prekračujeme svoje novodobé postavené mokrade

Sme vyvolení, sme iní, sme strojcovia bláznivých ideí
namaľovaných tuškou na papier
točia nás v cirkusoch, sme hlavnou pointou detských videí
vymýšľame uletené nápady, kožušiny z vypchatých ondatier. 

Sme smutní, no maľujú nám úsmevy na tvárach
nemé mená, sme zlodeji vlastných snov
Raz príde deň, keď po nás ostane len bezvýznamný prach
kráčame prioritami ľudí, opustenou ulicou.
Bol jej určený exitus, bol som tu sám.
S pochabou prezývkou životom; cirkusový klaun.

Všetko sa zaraz zmenilo, v tú osudovú noc.
Bol som len bábka riadená životom.
no hodili ma javisko, ako psovi, holú kosť.
žiadne slzy, žiaden smiech preliaty potokom. 

Natreli ma na príliž hrubý krajec chleba
Nevládal som uniesť to veľké bremeno
Stál som s hlavou sklonenou bez samého seba.
Potkli ma, udrel som si koleno
Bol som vývrheľ spoločnosti, odpad bezduchých paradigiem
Liečil som si rany, rany do duše, od bolestivých stigiem. 


2 názory

DavidPetrik
05. 07. 2012
Dát tip
Text se mi vnucoval, prilis tepal. Neladi mi proklamace, angazovanost (treba druhy radek prvni sloky) a s ni spojene vyrazivo (predsudky, priority apod.) s hlavnim motivem cirkusu.

a2a2a
04. 07. 2012
Dát tip
Pro mne je trochu ten text příliš bojovný, jednostranný, jakkoliv nechci zpochybnit zdroj inspirace a tedy nepodceňuji bolest, která k němu vedla. Jen chci říct, že metafora s klaunem je v této podobě již hodně nepůvodní, obrazy jsou průhledné a je jich mnoho a tím, jak čtenář není nucen se na malý zlomek vteřiny zastavit nad nějakým obrazem, ketrý klade otázku a vše je mu naléváno spádem do hrdla, tak si sice řekne, holt, život je těžký, ale nepoteší ho krása nápaditého slova a jaksi se neúčastní, protože tím, jak je mu vše nalajnováno, nemá čas a ni možnost dosadit si přímo při čtení nějaký vlastní prožitek. Znovu opakuji, nechci nijak ranit, jen bych doporučil, že jakákoliv bolest, má-li odeznít, potřebuje čas a má-li být jiným radou či poučením, potřebuje čas k získání nadhledu. A ještě poznámku, snaha o jakousi provázanost, rým trochu tu báseň svazuje víc, než by ji svědčilo.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru