Z deníku blázna - koruny stromů

Prášky zabraly a najednou,
jako bych sem nepatřil.

Včera jsem ležel v trávě a sledoval koruny stromů,
které sahají daleko přes okraj zdi.

Když si sundám brýle nedohlédnu na mraky.
Vážně, tak obrovský je svět
a prý je ještě větší.

Bože, jaké by to bylo, kdybych se tak procházel
němou ulicí s kolejema?

Víš, s těma, co vedou až za obzor.

A přijela by tramvaj
- desítka nebo třeba dvojka -
a já bych nasedl a ...

Kdepak,
bez brýlí nedohlédnu ani k těm korunám.

Tuším ale,
    ony tam o mně stejně vědí,
                      že tu jsem.