Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCo je vzácné
Autor
claymen
Přesný přepis mojí maturitní práce, nesnažil jsem se opravovat žádné gramatické, ani stylistické chyby. Je to v tom surovém stavu, vytvořeno v průběhu dvou hodin.
Věřící lidé říkají, že vzácné jsou dary od boha. Ten, který, tam možná není a možná je, samotný opuštěný v nekonečném mrazu za vesmírem, černým jako duše lidí, kde prosvítají jedna vedle druhé malé hvězdy dobrých skutků. Ale i ty postupně umírají. Bůh je sám, protože mu hrdost nedovoluje se snížit na úroveň svých blátivých výtvorů. Ale tyto výtvory se už neplazí v blátě, jako slizcí bílí červi. Výtvory zapomněly, že on nějaké dary dával.
Hned ten první, s velkou pompou představený zvědavě přihlížející nicotě. Start toho podivného čerpadla, které jako zkušený degustátor nasává a vyplivává pohonnou hmotu, kapalinu, rudou jako víno, bez níž by na Zemi bylo poněkud mrtvo. Protéká úzkými chodbičkami a je jí jedno proč. Nepotřebuje to vědět.
A to je vzácné – život.Ve svých odstínech, je krásné, když se ze zdánlivě neproniknutelné černi změní na příjemně bledě modrou.
Teď se oběsil jeden kluk. Znám ho z podniků, kde si repráky chtějí vyřvat svoje problémy a jako věčné panny protrhnout své blány. Basové tóny jsou tak husté, že se v nich dá sedět. Ten kluk přijel domů a vzal si své poslední nářadí. Žebřík místo schodů do nebe. Drát v bílé bužírce na ochranu před peklem. Začal stoupat k nebi, ale tam sebevrahy neberou. Padal jako utržený výtah, dokud jej nezastavila záchranná brzda. Zachránila jej před životem.
Nešel k bohu. Bůh zvysoka kašle na lidi. Přestal být. Člověk, to není tělo, ten obal na kopu slizkých věcí, které mají alergii na prach. Člověk není ani mozek, klubko šedých hadů albínů mačkajících se v kostěném kopačáku. Člověk jsou myšlenky, ty nejdou zachytit, jako sluneční paprsky, zazáří a zmizí.
Všichni ho teď oplakávají. Slzy proráží svá koryta v popelu, který ten škodolibý vítr nafoukal do tváře rodičům. Koutky jejich úst táhne dolů tíha jeho těla. Oči skleněné a kalné, jako rašeliniště, která pohltí vše co přes ně přejde.
Pláčou a říkají o co všechno přišel. Já říkám, že nepřišel o nic. Ti ostatní o něco přišli. Mu nic nechybí, v hadech jeho mozku neproudí impulsy. Sobecky připravil ostatní o život s ním. Vzácný není náš život. Vzácný je život těch, na kterých nám záleží.
18 názorů
Děkuji za obsáhlou odpověď (kritiku), výtku chápu, na druhou stranu není jasně řečeno, jestli ti věřící věří v onoho křesťanského/židovského/islámského boha, i když se to dá předpokládat.. Právě kvuli podnětům k osobnímu rozvoji sem ty věci umisťuju, a pak očekávám reakce, které málokdy přichází, takže jsem za každou rád :D
No, to je z tvého díla jasné. Jenže věřící lidé vnímají "boha" jako "Boha" a právě proto jej budou označovat velkým písmenem. Takže věřící lidé věří v Boha, ty píšeš slohovku o lidech a víře v "boha".
Dalším aspektem Boha s velkým B je, že se jedná o samojediného Boha ve smyslu židovské / křestěnské / islámské víry. Narozdíl od boha s malým b, který je prostě jedním z bohů panteonu nebo determinantem (projekcí) individuální či sdílené víry. V celém díle je v pohodě, že boha píšeš s malým bé, ale v první větě je to doklad jazykové nezkušenosti nebo potřeba ponížit ty, ke kterým se vymezuješ (věřící v Boha) tím, že jejich atribut vložíš do jejich úst (per) s malým bé. A to je celé, nač jsem Tě chtěl upozornit.
Naokraj: maturitu už mám roky za sebou a věnuji se zcela jiné literární formě. Takže za mojí odpovědí nehledej nic víc, než podnět k osobnímu rozvoji. Howg
nepamatuju si to přesně, ale myslím si, že to byl právě úmyslně bůh, pro zmenšení důležitosti jeho role..
PS: s poslední větou nelze než souhlasit. Asi bych nedokázal být učitelem, abych hodnotil slohovky :( Za tu větu k maturitě tip.
Věřící lidé především říkají, že vzácné jsou dary od Boha.
Trocha méně překotnosti a úvaha bude mít větší šmrnc.