Podzim

Myslím na podzim...

Ano, bylo to myslím na podzim

když ševelila láska.

 

a já letěla

a padala

 

nedoskočivší dál než na dlažbu

stlučenou z drobounkých dávných časů

vítr mi přivál

teskný tón

 

Jen jeden teskný tón

při němž myslívám na podzim.

 

Ano, bylo to na podzim...

 

Uslzené oči

žilky listů chřadnou

bylo to na podzim, bylo to na podzim

 

to pochopení, 

že smrt je taky součást života

a člověk dílem smrti

nestává se menším

 

než co by kohout zakokrhal 

a záclona se navrátila do původního tvaru

zvědavě, tajuplně přihlížejíc

i bez Slunce

 

je jako plný pytel žalu a žáru zároveň

jen křísnout o měsíc a promění se ve fůru jisker

 

Ach v tebe, živote, 

ty starý parukáři...

 

 

---