Pro čtenářku S.

Toužíš býti vězněná,
znásilněná, zprzněná,
do naha vysvlečená
hrubě bez slitování.
Máš šestnácté narozky,
štiplavý svist rákosky
ve snu tě děsí a
vzrušuje i láká.

Jsem ten, kdo po tobě touží,
ač o mě sotva něco víš.
Když měsíc nebem krouží
na tebe myslívám,
že na ulici míjíme se
jak lidé neznámí,
v noci nás touha po tom druhém
do sebe celé omámí.

Do mužských tváří hledíš plaše,
v srdci krev buší zvířená,
hledáš odpověď na otázku,
který z nich v sobě zvíře má.
A já zas v dívčí oči hledím,
vidím jich denně dost a dost,
hledám v nich tebe s tajným přáním
odevzdat v plen svou nevinnost.

Nebýváš často na dýze,
doma čteš pana markýze,
v hlavě si kouzlíš příběhy,
když na polštář ji skládáš.
Ve spánku ústa nesou vzdech,
spoutané tělo v provazech
se ve snu chvěje
a pod peřinou zmítá.

Až jednou touhou znavení
dáme si tajné znamení,
ty hlavou kývneš a já půjdu
stisknout tvou ruku v dlani své.
Hlavou ti bleskem proletí,
že dnes se staneš obětí
zvrhlosti muže, na něhož
už dlouhou dobu čekáš.

Přijde to, o čem se ti zdálo,
na co jsi večer myslela
a s čím ses bála druhým svěřit,
neb to se přece nedělá.
S odvahou vejdeš do mých rukou,
které tě hrubě obnaží,
splnění snů je pro ty, kteří
se k sobě přijít odváží.