...

Nekonečnou temnotou

zcela neslyšně

prosvištěl kolem mne

výkřik

zas a znova

ohlušující to hřmot

rozléhající se v této pustině

nekonečné

nehostiné krajině

vlna emocí

pohltila mne

prorazila zdi dlouho stavěné

se vzrůstající euforií

hořím nedočkavostí

jako sopka...

těsně před výbuchem

rozdmýchávám

skoro hořím

pohltila mne

má mne ve své moci

není pro mně návratu

poznala jsem

vášeň a touhu

tu slast a slanost

na jazyku

nezůstalo to u touhy

láska pokračovala

zbyli zní jen následky

tak rychle

jak vzplanula

tak i pominula

jak si to vysvětlit

než jen tak

že si snáma někdo zahrává