Matematicko-fyzikální problém

Pes klusal s čumákem u země. Věděl, že někde tam musí být. Zanechávala za sebou stopu dost výraznou na to, aby věděl že tam je. Vlastně si tím byl úplně jistý. Vzrušením se mu chvěly pysky. Nepřemýšlel, že na konci stopy možná najde jenom zavřený dveře. A už vůbec si nepřipouštěl že ta stopa prostě možná někde v půlce skončí a šmitec.

Přeběhl silnici a nasál chladný vítr který mu vál přímo do tváře. Její pach se mísil s tisíci jiných vůní, ale dokázal ho naprosto přesně odlišit. Sklonil hlavu. Přivoněl k zemi a znovu se rozběhl.

- A ty si o sobě myslíš co? zaječela a teatrálně rozhodila ruce. Unaveně mávl rukou a otevřel další lahev.

- Myslíš že nevím o těch tvejch děvkách? Myslíš že jsem úplně blbá? Šukat kdejakou kurvu, to jo, ale přinýst domů nějaký prachy, to tě ani nenapadne! Jako kdyby nestačilo, že já kráva blbá ti tady dělám celý roky vonuci, ty se ještě taháš s těma štětkama. Co na nich vidíš!? Tak řekni co? Kundu? Takhle vypadá pořádná kunda, a ne ty tvoje vychrtlý šlapky, zaječela a zvedla sukni.

Z pod těžké vlněné látky se vyvalil nakyslý zápach jen stěží překrývaný laciným deodorantem. Zvedl se mu žaludek.

- Ty debile! Ty prase jedno ožralý! Kdo si myslíš že to po tobě bude uklízet? Navíc kdybys aspoň chlastal za svý! Ale to ne, to panáčka ani nenapadne! Podávej se jak jsi zasvinil ten koberec! Jako kdyby nestačilo že sem minule přitáh ty svý smradlavý kámoše! Jo, to si panáčkové říkaj umělci. Celý dny choděj s rypákem nahoru, smrděj vindrou a jediný co umí je nasrat nám na stůl!

Vždycky když se rozčílila, naběhla jí žíla uprostřed čela. Když měl náladu, snažil se odhadnout kolik krve tudy během jejích záchvatů proteče. Stačilo by znát průřez žíly v nejslabším bodě, tlak a hydrodynamické vlastnosti kapaliny. Určitou roli mohla hrát taky struktura vnitřního povrchu a jeho odpor vůči tekutině.

- Jenže tobě je to všechno úplně jedno! Ty na to sereš, protože ty seš nad věcí! Myslíš, že je někdo zvědavej jak se tady válíš, prase jedno vožralý? Zase přitáhneš nějaký svinstvo vod těch tvejch děvek! A pak si vo tom napíšeš! Zase to bude číst celá ulice. A co já? Nenapadlo tě jak se cejtim já, když veřejně vytrubuješ v nějaký prašivým plátku jak šukáš tu kozatou megeru?

Viditelně přebrala. V kuchyni ve dřezu ležely dvě prázdné lahve od portského, ledabyle zaházené špinavými talíři a nedopalky cigaret. Musela někde přijít k prachům, napadlo ho. Normálně pila krabicový, lahve poslední dobou moc často neviděl. Ale většinou se snažil vidět co nejmíň. Bylo to tak lepší. Někdy bylo prostě lepší bejt slepej. A možná i hluchej.

Bylo vidět jak se jí rozčilením třesou ruce. Naběhlý krk se křečovitě rýsoval ve světle blikající žárovky. Podíval se na dráty u stropu. Lustr prodal před půl rokem, aby zaplatil činži. Od tý doby nebylo moc co prodat. Byla krize, nikdo nic nekupoval a všichni prodávali. Noviny přetékaly haldou politickejch sraček a prognóz o cenách dolaru, ropy a pomerančovýho koncentrátu. Vyhlídka na světlý časy v nedohlednu.

- Šeš ubožák! Víš to? Normální zasranej ubožák. Nikdy se nezmůžeš na nic pořádnýho! Jediný co umíš je chlastat a válet se s kdejakou kurvou! Uprostřed chůze zastavila a prudce se naklonila ke stolu u kterého seděl. Ty, zaječela, a zapíchla ukazovák do vzduchu před jeho čelem, …ty jsi lůzr! Jsi sračka! Jsi hromada hoven! Rozumíš? Nic jinýho než hromada smradlavejch hoven!

Pes se na okamžik zastavil. Z balkónu činžovního domu stekla na chodník tmavě červená kapka a na zlomek vteřiny přerušila stopu hárající feny. Pes zaváhal. Zmateně přešlápl. Pak natáhl studený čumák do větru a znovu se rozběhl.

Měla v očích překvapený výraz. Kuchyňský nůž uprostřed jejího čela slabě odrážel světlo žárovky. Pomalý, zatraceně pomalý, pomyslel si, potáhl z cigarety, zastavil stopky a položil je na stůl. Koho by napadlo že krev teče tak pomalu.