Smutný seraf vltavského koryta

Nebýt schopen slova, nevědět proč přesně

nemít jasný plán ohledně dalších minut

netušit s jakou tváří u ohně zítra sedět

jakou si vzít na sebe

 

zítra nevstat

nebýt poraženým ani králem

nehledat kartáček na zuby

nechtít vědět kolik je hodin

nechtít déle spát

nevnímat hlad

necítit vůni nových, ještě neuskutečnených  lásek

nebýt smutný samotný seraf vltavského koryta

nechtít stále sedět a přitom stále sedět

vědět

vědět

všechno vědět

a hlavně nebýt smutný sám seraf Vltavy

 

všechno nechat slunci spálit

nechat neschopne nabýt sil

nasát neschopných nic a své si nechat

nechat toho všeho a chvíli nebýt jedním z těl v mase těl

 

nesmět hrát nesmět hrát nesmět hrát

 

navždy si hrat hrat hrat čert serafa si vem co neschopen procítit vysněný okamžik

marně navždy čumí do ohně

 

neumět žít, neumět snášet neúspěch a

nakonec ani úspěch

 

nebyt takový jaký měl by být i když 

dobře ví jaký měl by být

 

netušit zítřejší neukojitelnou touhu

stejnou jako včera i dnes

vědět jak věci dělat dobře ale nedělat je tak

nemít šanci reagovat kvůli zmaštěnosti sobě 

vlastní ozvěně odpovídat kur vakur vakur va...

neumět žít a vědět že stejně není proč

umět žít

každý kdo žije a dožil se patnácti

ten je na dobré cestě nepochopit nic

nesmět spát

muset přikládat

nevědět proč

muset hrát

nevědět co

penize brát

perly sviním házet

neporážet je 

mít rád, nebýt oblíben

hrát a nespat, přikládat

 

sračky říkat sračky u ohně veselí serafové prvního ročníku vždycky uměli

 

k nikomu nepatřit

nemít druha

nikomu nebýt druhem

a sám v hájku za mostem světit jaro

jako tehdy na střeláku

 

jeskyňko bíla s půvabem hada

kéž bych ti měl co říct

vsadím se, že po chvíli bych tě

mohl políbit,

což se příznám,

mám za cíl od druhé chvíle co jsem tě 

poprvé pozdravil

byla to hned druhá myšlenka

ta mně ke dnu stahuje dlouhý rok

od té doby brázdím pražské ulice

opuštěný saxofonem seraf ozbrojený

neví kde v klidu ulehne s nadějí

naposled

 

jeskyňko bílá s půvabem hada

nejraděj bych před tvými zraky

oděn neviditelností s tebou už nikdy

do kontaktu nepřišel, jen bych tě viděl,

vidět bych nebyl

my jak plachtíme nad přeplněnou tramvají

zmizeli  jsme v nedohlednu 

a nikdy už se vrátit nemusíme

a nevrátíme

 

panebože dej mi sílu zvládat společnost úžasných lidí, produktů tvé vlastní čistoty ducha

jsem znečištěný nechtěností sama sebe

a když se nechci já

jak může mne chtít někdo jiný?

 

Nic

než zamrznout jako žába na rozžhavené silnici

 

---