Letecká

Dny sou dlouhé, noci krátké 

a moje nohy značně vratké.

Uprostřed těch dlouhých dnů,

kolébám se Prahou,

vznášejíc se v ranním snu,

platíc cenu drahou.

Noha zvrkla se a tělo letí,

elegantně, jak do popelnice smetí.

Dlažební kostky prosáklé krví,

pocit bolestivější než sex prvý.

Na slzy nebylo sil,

jen ten smích mi onehdá zbyl.

Posbírala sem své roztříštěné kosti,

do pytlíku schovala nával prudké zlosti.

Do kanálu upadl mi zbytek úcty,

...no, a co? Takovejch chvilek bylo tucty.

Zvedla sem se, to se cení.

Bolest zaplácla sem Šmoulovou vášní,

normálnost, to pro mě není,

miluju bejt "zvláštní"!!