Případy šedesáti let II - Kapitola 13. - Nedělní výlet

Nedělní výlet

V sobotu odpoledne vyrazila Elen někam ven. Šla navštívit naše známé policisty. Jak později sama řekla, chtěla jim hlavně vysvětlit, jak jsme pro ně nepostradatelní. A podařilo se.

V neděli se u nás zastavili Honza s Alešem a odjeli jsme spolu s dalšími dvěmi auty směrem na Kolín.

Restaurace U černé hlavy se nacházela na periferii v místech, kde už nebylo příliš mnoho obytných domů. Lidé se tam stavěli auty a také tam chodili zaměstnanci okolních firem.

V šest hodin byla hospoda poloprázdná. My jsme zastavili na parkovišti - byli jsme zcela nepodezřelá směsice. Ostatní, kteří jeli policejními auty, se postavili na nedaleké parkoviště, odkud byl docela dobrý pohled na parkoviště restaurace. Tři policisté z jednoho z těch aut šli také do hospody, zbylí dva čekali a hlídali parkoviště.

Uvnitř byl krátce před šestou hodinou večerní prostor plný zainteresovaných lidí. Jich bylo šest a nás celkem sedm a dva venku. Dále se uvnitř nacházelo pár lidí, kteří vůbec netušili, co se děje.

*****

Je 17:59 a do restaurace vchází Vladimír Špidla.

Ptá se na rezervovaný stůl a usedá na místo, které únosci pečlivě vybrali.

Píše se čas 18:05. Jeden z únosců vstává a dává se se Špidlou do řeči. Špidla cosi odpovídá, ale evidentně s ním nechce nikam jít. Nevěří mu. Únosce vytahuje zbraň a odvádí předsedu vlády ven a s ním odchází ještě jeden člověk. Zbylí čtyři se zvedají a elegantně odchází. Jeden z nich nechává pod popelníkem vysokou bankovku a upozorňuje na to, aby odchod skupiny nevybudil obsluhu k nevhodné reakci.

V době, kdy čtyři únosci odcházejí a první dva již zmizeli, zvedá se pět policistů a vrhá se k těm čtyřem. Dochází k menší potyčce, po které Aleš a Jan kvapně vybíhají k autu a chystají se sledovat únosce. Dále utíká majitel černého Volva a hned po něm my s Elenou.

Velké auto s uneseným předsedou je již vidět jen v povzdálí silnice na Kutnou Horu. Tomuhle autu v patách byli policisté, co čekali na sousedním parkovišti. Hned za nimi vyjelo Volvo a po něm automobil, který řídil Aleš.

Elen někam běžela a já za ní. Až časem mi došlo, co chce dělat.

*****

Dostali jsme se k odstavenému policejnímu autu a jen s malým zpožděním jsme vyrazili za našimi předputníky.

Viděli jsme Volvo, kterak předjíždí všechny ostatní a z neznámého důvodu se zařazuje dopředu. V tomto pořadí jsme bez větších problémů dojeli až do Církvic za Kutnou horou, kde řidič černého Volva odbočil doprava, ale vůz za ním takto neučinil a obě policejní auta odjela za ním na Čáslav.

Byli jsme tedy jediní, kteří mohli sledovat vraha. Tento přijel do Neškaredic, kde odbočil doprava. My jsme se rozhodli kontaktovat kolegy jedoucí za druhým autem.

,,Tady Drahoslav, slyšíte mě?” začal jsem mluvit do vysílačky.

,,Kde jste?” ozval se Honzův hlas.

,,Sledujeme to černé Volvo, co ho řídí vrah. Právě odbočil na Perštejnec. Můžeme za ním jet, ale dost těžko ho zadržíme.”

,,Jak se vám to povedlo?”

,,Co?” pravil jsem.

,,Někdo vám snad přijede na pomoc. Říkejte nám pořád, kde jste.”

Za Perštejncem jsme odbočili doprava po silnici 337 a na začátku Křesetic doprava. Na silnici 126 jsme se dali vlevo a v Poličanech vpravo na Malešov. Z Malešova doprava na Roztěž a odtud do Tuchovic, kde doleva a přímo přes Vidice, Rozkoš a Miletín do Jindic, kde doleva a před Uhlířskými Janovicemi doprava a přes Žíšov do Hatí, kde doleva přes Vavřinec a další Církvice do Skvrňova, odkud přes Smrk na silnici 335 a přes Karlovice a Újezdec do Horních Krut a dále do Barchovic. Přes Radlice jsme se pak dostali do údolí Nučického potoka a v Nučicích jsme odbočili doleva na Konojedy, odkud doprava jsme po silnici 108 dojeli do Kostelce nad Černými lesy, který jsme po této silnici projeli a přes Krupou dojeli až na silnici číslo 12, na obchvat Českého Brodu. Tudy jen na křižovatku se silnicí 113, po níž jsme se dali doleva, avšak hned v Tismicích jsme se od této silnice odpojili a jeli přes Limuzy a Přišimasy do Škvorce a pak po silnici 101 přes Zlatou, Sluštice, Křenice a Pacov do Říčan.

V Říčanech se konečně stalo dlouho očekávané. Než jsme dojeli ke křižovatce se silnicí na Prahu, uviděli jsme policejní auto přibližující se k nám od centra. Tento vůz nám přehradil cestu tak, že do něj řidič před námi lehce narazil. Už nepokračoval. Byl zadržen.

Ještě před vrahem byl také vysvobozen předseda a nebylo již takřka nic jiného k řešení. Naše malá krádež policejnío auta byla pozapomenuta a situace se opět na pár let uklidnila. S Elen jsme se několik let viděli zase jen párkrát. Než přijela studovat universitu do Prahy.