Západ

Západ

Pozorují klidně západ Slunce

a přitom ležim na trávě,

jsem tu sama a nemá to konce

čekajíc na své brámě.

Ležim tu sama okradená

o poslední kousek lásky,

asi to nikdy nepřetrvá

kladení pořád té samé otázky.

Západ se pomalu chýlí ke konci

a já tu ležím dá a dál

už nemám žádnou šanci,

kdo by tu mou duši vyprodal.

Opuštěná a sténajíc nad svou hloupostí,

si tu ležím při západu Slunce

v hlavě kopu neřešících starostí,

které nemají své konce.

Skončil západ a nastala tma,

tma co pohltí vše co je ve mě

a já tu ležím opuštěná a nikdo vedle mě.