Terezka Pupi

Nájezd skokana veliký,

ponožky v koutě namleté,

úděsně najetý dny,

však brzo všechny sny budou mi nakloněné.

Otáčím se ve větru,

odvracím závrať moře,

dnes můžu být na podpoře,

zítra ukloním se citlivě nejvyšší hoře,

jež snášela všechno mé hoře.

Osla na poušti zachrání Mohamedův svět,

mě užírá čas,

který jsem nikdy neměl,

být strůjcem všech nebeských stavidel.

Popadnu láhev od rumu a zasadím úder do stěny,

kladivem probourám stěnu a spatřím ženu neskutečnou,

když v tu ránu na druhé straně již popíjíme vodku, rum a kolu,

řekne mi něžně: „Terezka Pupi jmenuji se“ a dodnes žijeme spolu.