Srpen

Je srpen
jablka na zemi pomalu začínají hnít
jako my
a brzy ráno vosy
jakoby přilétaly ze světla
probouzet nepozorné
kteří by snad
ukazovali k Měsíci
jehož ubývá jako Leninova těla
a kostely obrácené k východu
propouští ze svých věží prvorozené ptáky
těch dob
kdy nad ránem
zhasínaly továrny na umělá střeva a vojenské konzervy
namísto hvězd
a my šli
koupit si pro štěstí další věc
a nevěděli, že je sedm tichých měsíců
z nichž srpen vede nejdál
a psi dosáhnou svého
čekal jsem na břehu moře
na tvé psaní
a pak šel až na konec písku
kde začínají všechny mé smutky
abych tam ztratil sám sebe
a snad jen trávy bylo dost
abych dohlédl konců všech stébel
které nakonec vyrostou na našich hrobech
a pořeže si rty
kdo by chtěl zahrát na jejich ostří
hlas dítěte