Pochopení

Tonoucí v pocitech roztoužení,

boří se přehrada iluzí,

co skutečno pro cit zostouzí,

k záhubě lidskosti. Tam , kde není.

Zvířecí pudy probuzené

pařáty tělo obpínají,

dech s vůlí těžce klopýtají

-pro světy dávno zapomněné.

Vášeň a chtíč žerou mé tělo,

co vzpíná se proti realitě.

Posel osudu zaklel skrytě,

když pomásti cesty se ti chtělo.

Kde je ten sen a kde realita?

Kudy jít pěšinou zapomnění?

A je to dobře nebo není?

Pravda mi zatím zůstává skryta,

tam, kde se sen ve snění mění

a dává mi celé POCHOPENÍ...