Kypr

Bouře na Kypru. Když jsem se ráno probudil a vyšel na balkon, počasí slibovalo nehezký den. Nad mořem se válely tmavé bouřkové mraky. Vítr se dostával do obrátek a věštil špatné počasí. Takový stav mi nebyl vůbec po chuti a rád bych se nějak zabavil, nenacházel jsem však žádný nápad. Kdybych byl bohatý Němec, Angličan nebo Francouz snad bych šel do baru a lovil známost nebo popíjel dobrý mok s dobrým jídlem. Ale když člověk má jen pár drobných, musí si nechat ujít takovou příležitost. Přicházel ke mě stres z takového počasí a zlobil jsem se sám na sebe, díval jsem se z okna, vítr ohýbal stromořadí a moře vypadalo i z pátého patra na pohled více rozbouřené. Nenapadlo mně nic jiného než se projít podél pobřeží. Chtělo se mi vyhledat bouři v této nepohodě.Vítr sčesával moje vlasy a hrál si s nimi podle nálady. Krok jsem měl tíživý, jako přikovaný, vítr se opíral o mou hruď. Nikoho jsem cestou nepotkával. Snad každý se zdržoval v pokojích nebo v hotelových barech. Šel jsem pomalu a bez cíle sledoval moře. Žádná bárka na moři nebrázdila vodní hladinu. Jen ptáky neodradilo špatné počasí. Kroužili nad mořem a svým křikem dávali o sobě hlasitě vědět. Moře již nebylo blankytně modré, mnělo silnou tmavě modrou barvu a ta prolínala do bíla a to tím, jak vlny narážely na skaliska a tříštily na všechny strany.Došel jsem k zálivu, zde moře bylo najednou již od břehu hluboké. Díval jsem se na vlny které se nepřelévaly ale plynule v intervalech narážely na skalnaté pobřeží, s hlukotem bily o skálu.Bylo zajímavé tyto vlny pozorovat. Po vysoké vlně následovalo hluboké vodní údolí a možná každá dvanáctá vlna zdála se větší než ty ostatní. Energie přírody byla velká a vybíjela si to na vlnách moře, stromech i vířícím písku. Záviděl jsem této energii, která neustále rostla, aby se nakonec uklidnila a přešla s vyčerpání ke spánku a klidu. Sedl jsem si na kámen a sledoval toto vlnobití, prstem do písku jsem si psal myšlenky mám nebo nemám.Rozhodl jsem se. Jestli proletí racek blízko mě a já budu psát mám, potom svůj plán uskutečním. Dlouho jsem takhle přemítal a najednou proletěl jeden s racků - psal jsem mám. Tu pomalu jsem se svlékl do plavek a chystal se na rizikové dobrodružství. Ještě jsem váhal, však pokušení bylo velké.Voda byla hluboká. Na této straně zálivu nebyla žádná mělčina. Čekal jsem na příhodnou vlnu plný napětí a očekávání. Ta tam byla, nostalgie nudy, nyní myšlenky se honily hlavou a chuť zariskovat zvítězila v mé povaze. Tu přišla výhodná vlna. Opřela se o skálu a jak ustupovala vstoupil jsem rychlým krokem do vody.Hned jsem se propadl a odražená vlna mně nesla dál od břehu. Neváhal jsem a začal rychle plavat dál od skal a více do hlubokého moře. Plaval jsem vstříc další vlně, mířil jsem k ní přímo a čelem jako trosečník na rozbouřeném moři. Vlnová stěna se blížila a každou chvíli bude u mě. Najednou vlna přišla a vyzdvihla mně nad přirozený horizont. Tu jsem dosáhl vrcholu a padal rychlým spádem do hlubokého údolí. Propadl jsem se a další vlna, která se neustále blížila zdála se ohromnou s pohledu zdola.Snad mněla do osmi metru.Tu moře mě samo nadneslo a tahalo na vrcholek vlny. Bylo to až neskutečné a okouzlující opojení s přírodního živlu.V tuto chvíli jsem propadl euforii něčeho výjimečného a nepopsatelného. Má mysl byla zaplněna tímto vjemem. S mým tělem si moře pohrávalo jako s míčem na hřišti, který však nechtělo ztratit ani utopit. Jedna vlna za druhou následovala, jen to byla hra kočky s myší. Jak to dopadne, nepřecenil jsem svou odvahu nad rizikem nebezpečí smrti?Ale já jsem se choval klidně a pokud možno na mysl mi nepřišly žádné zlé myšlenky.Trochu strach jsem měl.Nyní však bylo moře ke mně shovívavé a neubližovalo mi. Hukot vln byl intenzivní a připadalo mi, že moře ke mě chce promluvit. Přišla velká vlna, která přichází v určitých intervalech.Je větší než ty druhé a je výjimečná. Dosáhl jsem vrcholu vlny a naskytl se mi pohled jakoby z vyššího patra na další vlny přicházející ke mně.Náhle ohromnou rychlostí jsem se začal propadat ještě do větší propasti. Je to zvláštní, jako bych se mohl dotknout dna, tak hluboko jsem padal.Když si po mnoha letech vzpomenu na tyto momentky, znovu vidím sebe, jak vlny se valí proti mně a vše prožívám, jako jeden vzdálený sen.Plaval jsem však pomalu a zdálo se, že moře i když rozbouřené, nemíní něčím překvapit.Užíval jsem si vlnobití do sytosti.Byl to velmi intenzívní a neobyčejný zážitek. Možná, kdyby mně někdo s pozoroval od břehu, mohl by způsobit paniku ze strachu, že se utopím.Ale místo bylo doopravdy opuštěné a s takovou náhodou nepovolaných diváku jsem nepočítal. Vlny si se mnou hrály a hra nemněla konce. Byla to bouřka, která bičovala tento krásný ostrov a zdálo se, že i tato bouřka má své tajemné snoubící se s kouzlem ostrova. Vzpomněl jsem si na své rodiče, co asi nyní dělají dva tisíce kilometrů ode mně a jestli vůbec tuší, co jejich syn zase provádí. Vzpomněl jsem si na své bratry a sestry, tak rozdílné v povahách, zalitoval jsem, že tu nemám svého pejska vlčáka Ogara, kdyby tu byl a běhal po břehu, asi by skočil za mnou, tak jak to dělával v naší řece. Měl však jeden strašný zvyk, když doplaval ke mě, většinou mi strkal čumák do čela a nekompromisně kopal a škrábal po nohách. V takových vlnách kdyby plaval vedle mne, asi samou náklonností k pánovi možná by jsme se i utopili. A svatý otec tam nahoře řekne: „To jsou ti dva, co se navzájem utopili.“ Pomalu jsem se přiblížil k pobřeží a cítím blízkost skalnatých plošin. Zbývá jen jediné, dobře přistát na skalnatou zem. Čekám na vhodný okamžik. Přibližuji se pomalu k jedné skalnaté plošině. Dvanáctá vlna dovedla by mně vyhodit na břeh. Jsem již blízko skály a přichází velká vlna. Jako pírko mně nazdvihne a proletí se mnou nad hranou skály. Moře a bouře se snaží mi doopravdy neublížit. Pokládá mně velmi ohleduplně na skalisko jako by to nebyla bouře, ale opatrovnice. Jsem pevnou nohou na zemi. Celkem se mi nic nestalo, mám jen pár škrábanců na nohách. Moře mi ještě poděkovalo a já jsem poděkoval moři za tento skvělý zážitek. V hotelu dál proudila zábava a nikdo si nevšiml, snad jedna mladá paní mně nenápadně pozorovala, mé malé nenápadné osoby která proklouzla schodištěm do pokoje. Podíval jsem se na odřeniny, které nebyly hluboké, ale trochu pálily. Vždyť voda mořská je doopravdy slaná. Druhý den byl jako vystřižený ze žurnálu. Modrá obloha, modré moře a živly dávno zapomněli na běsnění. Všichni jsme se sešli v restauraci a po dobré snídani zasedli pomalu kolem kulatého velkého stolu a začali si říkat různé zkušenosti a zážitky z ostrova. Byly to příběhy i k pobavení. Někteří vyprávějící byli umělci a dovedli vládnout v tipem i rozumem. Víno rozproudilo moji mladou krev s pocitem dobré nálady. Zrovna mluvila sousedka vedle mně. Stoupla si, plamenně hovořila bez zábran ke všem v kruhu. Lidi se smáli její výmluvnosti a charakteru slova. Tenkrát jsem na sebe upozornil. V dobré víře jsem nenápadně odstrčil její stoličku od jejího pozadí .Měl jsem za to, že bude mít více prostoru. Jen jak ohnivě hovořila, i usedla.Bohužel židle už nebyla a já nestačil ji židli přisunout. Dopadla na broušené dlaždice. Již při pádu roztáhla nohy a její sukně se octla nad úrovní hýždí a jako by chtěla nyní kopulovat, naskytl se naopak snad hezký pohled. Jen já to nemohl posoudit. Zbledl jsem a čekal výtku nebo sprostou nádavků. Pomalu se zvedla, narovnala, s rukou si přejela po vlasech, podívala se na mně. Obecenstvo zachovalo hrobové ticho a pronesla tuto větu: „Velmi vtipné mladý pane, právě jsem se probudila do krásného dne, ale podruhé to prosím nezkoušejte.“ Všichni se začali smát. Tu mi řekla blíže do ucha. Jak se jmenuješ ty „hejsku“. Mirek jsem vysoukal ještě bledý z té pozornosti. Jestli tě potkám na pláži jak poletíš, přerazím ti nohy. Ano paní, promiňte. Pláž již byla vyhřátá od slunečního svitu. Ponořil jsem se, vyplaval. Pomalu plaval dále od břehu. Dobře jsem si hověl, nechal se unášet, klidné tempa, které neunaví, radost ze života pro vše hezké a nenápadné. Byl jsem tu sám, poblíž nebyl žádný plavec, ale ne, plavala ke mně nějaká osoba a když byla blíž, rozeznal jsem pohyby a rysy ženy. Poznal jsem, že je to blondýna ,jedna s rekreantek našeho zájezdu. Doplavala ke mně a prohodila. Ahoj Mirku taky si užíváš teplého moře? Ano, odpověděl jsem. Já jsem Jana a zvu tě na malé posezení a pohlazení. Bereš moji nabídku? Ano řekl jsem jen tak. Tu jsem si všimnl, že je velmi hezká. Byla starší než já, ale byla hezká. Nebyla chudá ani tlustá, měla krásné boky, bílou pokožku, souměrná a uvolněná. Její prsa, plná a krásná. Byla úplně nahá.Tak dík, řekla a po večeři přijď za mnou ke stolu. Dáme si víno, vždyť je ho tu víc než pitné vody. Vtom měla pravdu. Ahoj a odpoutala se ode mně. Po večeři jsem došel k jejímu stolu, pili jsme víno a mluvili jen tak o životě, zaměstnání, zájmech. Druzí již odešli do svých pokojů, personál kmital kolem nás a my ještě neodcházeli. Dozvěděl jsem se, že Jana žije v Praze, svobodná a na zájezdu je za odměnu. Je průvodkyně Čedoku. To že je na Kypru má pro ní své osobní kouzlo a proto si tento zájezd vybrala. Najednou řekla: “Půjdeme ke mně na pokoj,bydlím sama.“ Zvedl jsme se a kráčel za ní k pokoji čísla patnáct, vklouzl k ní do jejího soukromí. Šla k baru a nalila mi whisky. Čin,čin řekla, lehce se její rty dotkly sklenice, připili jsme si. Tu mi dala ruku na rameno. Sklonil jsem hlavu, lehce se dotknul hlavou jejího těla. Přitiskla mně ještě více k tělu a stočená hlavou, lehce se rty dotkly mého trička. Hezky voníš řekla. Políbil jsem ji na čelo, cítil jsem čím dál větší vášeň, krev mi začala více pulzovat mezi hýžděmi. Nemusíš si mně brát, jen budeme spolu a budeme se milovat. Věděl jsem že jsem ztracený a odsouzený ke slasti sní. Stačí když se mně dotkne, pohladí, tu roste mé libido a mozek ztrácí soudnost. Sundal jsem si tričko, Jana mně přitiskla na svá nahá ňadra. Neustále se svlékajíc jsem jí líbal a padali na postel, tady její iniciativa přerostla. Líbala mně postupně od krku, jako hlemýžď kráčela k pupku a níže dotkla se rty mých varlat, líbala okolí, šla níž po hýždích až ke konečkům prstu a znovu se vracela k mému přirození, pěšinkou k mé tváři. Nebyl jsem schopen pohybu, ani odporu. Jen jsem řekl. Promiň,musím se napít whisky, jinak to napoprvé nezvládnu. Nalil jsem si větší doušek whisky a naráz vypil. Ležela na posteli krásná a oddaná pro sexuální lásku v tuto krásnou noc. Ležela na zádech a usmívala se. Vábila mně, nemohl jsem odolat. Lehce jsem si lehl na ní a cítil její teplo i vůni těla. Pomalu jsem ji líbal od rtu dolu, níže k jejím malému ochlupení s dvěma výrůstky. Hluboce vzdychla, lehce jsem vsunul své přirození v ní. Pocítil jsem blahodárné teplo, to procházelo do mého těla dále od hýždí. Mé přirození bylo jemně masírováno ze všech stran. Neprováděl jsem žádný pohyb, jen tak ležel a vychutnával její nitro. Líbal jí na tvář,krk. Její teplo stávalo se intenzivní. Mírně jsem se rozvlnil. Pohyby dostávali na síle, stávali se rychlejšími.Tu jsem si uvědomil že musím zvolnit, jinak neudržím výtrysk lásky do jejího nitra. Zvolnil jsem. Jana si vychutnávala mé tělo. Cítil jsem, že se jí to líbí a chce více. Její vášeň byla okouzlující. Pomalu mně hladila po celém těle. Její rty se dotkly mých rtu v jednu kaskádu polibku.Zašeptala mi.Mirku, teď musíš na plno.Mé pohyby se zrychlily a neustále rostly. Pohyby již byly rychlé. Cítil jsem velkou slast které ochrnovalo postupně celé tělo. Náhlá velká křeč od konečky prstu, hýždí i rukou. Sevřel jsem ji ještě více. Tělo se vypjalo v napjatý luk. Vystřelený šíp slasti prošel v její nitro. Pomalu jsme vykřikli současně. Vstal jsem a šel pomalu k oknu. Na moři svítili světélka rybářů.Chytali ryby a světélka jako bludičky rozseté po moři vytvářeli nekonečnou krásu lidského života.Všude bylo ticho a měsíc ozařoval vodní hladinu. V dálce svítilo město a ještě dál projížděla větší zaoceánská loď. Ucítil jsem její tělo přitiskla na má záda. Šeptala mi. Víš mám ráda Kypr. Neustále se zde vracím. Velmi mně přitahuje. V minulém životě jsem tady žila. Cítím to. Znám místa kde jsem nikdy nebyla. Chtěla bych zde být pochována. Ale musím se vrátit zpět do naší vlasti. Mně se zde taky líbí, víš Jano? Cítím pořád ten mořský vzduch a čistotu, která u nás není. Lidé zde jsou takoví správní a zdá se mi i nesobečtí. Mám tě ráda. Znovu se přitiskla těsně mému tělu. Mé vzrušení pomalu se znovu probouzelo. Když se mně někdo dotýká bez látky, neustále toužím po sblížení. Znovu krev se mi hrnula mezi hýždě a znovu jsme upadali do snění lásky. Když jsem byl malý, ráno jsem se probouzel nahý se ztopořením. Ještě že dohled nade mnou měla má teta. Neříkala nic a asi mě litovala. Matce neřekla o tom a vše mi mlčky odpouštěla. Přicházelo ráno nad ostrovem. Přišel jsem zpět do svého pokoje. Nocležník mi řekl. Kde jsi byl celou noc .Odpověděl jsem. Díval jsem se na hvězdy, moře, na Venuši víš? A na hvězdnaté bárky rybářů,tak a spi.

---