z pohádky do pohádky

Já probul jsem jednu vílu

A byla krásná jako sen

Co nad ránem si nechám zdát

Však ubránit jí menám sílu

A jako po snu přijde den

Probudím další jednou snad .

Budu jí chránit mlžnou bytost

a nenechám jí starostem .

Vždyť pak bych tady zustal sám

Marná je moje – její lítost

Z pohádek jednou vyrostem

Však tam je muj svět přísahám .

Jsem čaroděj co  život vdechne

A dá mu jméno miluju

Však plachej jsem ja darmojed

To kouzlo nikdo nezaslechne

A já si vždycky slybuju

Že už to bude naposled