Zapomenout

Je před přílivem
Měsíc vstoupil do větví
a ty
první za koho jsem se modlil
poslední koho jsem nenáviděl
a koho stále miluji
kolébáš děti, které nacházíme na povrchu starých fotografií
pleteš neviditelné šály, abych nevychladl
vaříš mi černou kávu s žalem
a víš všechno, co jsem kdy řekl k otevřenému oknu
za nímž je venku
kde milenci a vrazi natahují ruce k prozřením dělníků z fabrik na přítomnost
a tak dosahují alespoň na chvíli sami na sebe a své nezřetelné vědění o prostoru
v němž téměř každý věnuje čas nedělnímu prádlu a čtení knížek
milování na šedesát devítku a závisti
dívání se na zadek sousedky, která je určitě nadržená, protože ten její není přes týden doma
strachu o to co bude a nenávisti k cikánům
televizi s lidmi z umělých hmot a duší z cukrové vaty
slovům, v nichž se nic nenachází
smutku z pošlých miláčků, jak říkáme zvířatům, kterým neležíme ani v patě
a zhasínání, protože elektřina je čím dál dražší
to všechno si říkám, abych nezapomněl
tak nebýt
protože i když nevíme z toho důležitého téměř nic
je zapomenout cítit, vlastně smrt