Když dopíjela jsem do dna

Je tu to, co jsem mohla mít

a nebyla toho hodna

a snadné bylo mi všechno vzít,

když dopíjela jsem do dna.

A vášeň, to milování!

však chybělo mi pod rukama

to jediné, už není k mání,

jediná je věštba známá.

Přesto pivo teče proudem

a chmel mi stoupá do hlavy,

radovati mi se půjdem,

dělat šašky pro davy.

Nechat smát se diváky 

a v tichosti si pelyněk

vychutnávat přes mraky,

skrze trsy meduněk.

Hluboce se ukloniti

a slzu, úsměv zatajit

v klidu opět pivo píti,

svůj kruch smíchu uhájit.

To své peklo, ten svůj ráj,

kdy dokola se točí slova,

donekonečna si to haj

a probouzej se znova, znova!!