Ještě než

A přitom se mi chtělo
jen to nechtít
ptát jsem se utrácených psů kudy jít
mluvit s pouští až do ticha
a nemuset být za setmění
když
pán, který vypadá jako Arnošt Lustig
se dívá směrem k Izraeli a napije se piva
jakási holka říká, že vypila osmnáct rumů
směje se jako cirkulárka a vyjde Měsíc
jako mé dítě, které nemůže usnout
a dívá se ven z postýlky

ještě než zbude
mlčet, to jsem viděl
nabírat tě do dlaní, to jsem cítil
pít, to jsem věděl
slíbit si prozření, které nikam nevede
otočit se za prvním rychlíkem do Brna
mít svoje tělo
umřít na starém otomanu
a vymlouvat se na bledost
než nás to přivede
k moři jež hoří v mušli
a podpisu do prachu
na druhé straně