2. Jiná doba, jiné mravy

Petra podstoupila ještě několik základních vyšetření a testů, jako test reflexů, než ji zanechali s jejími myšlenkami. Co se za těch 150 let mohlo všechno změnit? Je jasné, že technika bude na zcela jiné úrovni, ale to ji zrovna netrápilo. Ve své době si s počítači rozuměla, tomu se brzy dostane na kobylku. Než se však stačila zamyslet nad tím, co ji tolik znepokojuje, znovu se potichu otevřely dveře.
Když ji doktoři po probuzení vyšetřovali, probíhalo to beze slova a za lepšího světla, než když se probrala. Svit dodávali postupně, takže změnu příliš nevnímala a ani jejím očím nevadila. Mohla si lépe prohlédnout lékaře. Všimla si, že jeden z nich, takové kudrnaté černooké mládě, z ní nespustí oči. Ostatní sledovali měřící přístroje a hadičky, ale on především ji. A když zpozoroval, že se na něj dívá, mrkl na ni.
Teď stál u její postele a mlčel. Jako by se zdráhal, jako by věděl, že to, co teď řekne, změní něčí život od základů. Byl v situaci policisty, který má ustrašené ženě oznámit, že jejího manžela srazilo auto. Nezpůsobil neštěstí, ale přináší bolest.
Konečně promluvil: "Co chceš slyšet jako první?"
Řekl to anglicky. Autorka nechce rozhovory přepisovat do angličtiny, necítí se v ní tak zběhlá. Prostě si představujte, že je to anglicky ;)
Nyní zas chvíli mlčela ona, nečekala, že začne otázkou, navíc ji zarazil použitý jazyk. Přemýšlela, co ji zasáhne ze všeho nejméně, o co se ve své době tolik nezajímala.
"Politická situace?"
"Od tvé doby se staly de facto dvě zásadní události. Evropa se spojila v jeden stát. Všude se hovoří anglicky, tedy přibližně v polovině světa."
"Jak to, že na mě jeden z doktorů před chvílí mluvil česky?"
"Pochází z vesnice, na venkově se staré jazyky ještě místy drží. Byl vybrán, aby jsi hned po probuzení neutrpěla šok. V druhé polovině světa, " navázal, "se mluví rusky a čínsky. Hranice leží pár set kilometrů od Prahy. V Asii došlo k pohlcení téměř všech zemí Ruskem a Čínou."
"Počkej počkej. I takové Japonsko?"
Zamyslel se. "Japonsko? Nebyly to jedny z ostrovů hned u Číny?"
"Hm, plánovala jsem se tam podívat... No a co je ta další událost?"
"Nevedou se žádné války."
To ji zaujalo. Představovala si, že v současné chvíli musí být válka na spadnutí, jestli zrovna neprobíhá, když proti sobě stojí tři tak silné velmoci.
"Všichni si až moc dobře uvědomovali, že kdyby válka začala, nikdy by neskončila, tedy až by skončila, na planetě by už nebyl nikdo, kdo by to ocenil. A tak každá velmoc si vytvořila pojistku. Začala tím tuším Čína. Samospouštěcí systém. Když někdo na Čínu zaútočí, automaticky se spustí tak silná bomba, která pohltí celou Zemi. Nikdo si netroufl zaútočit, brzy i ostatní země ohlásili, že si pořídili podobnou zbraň."
"Kubrick to předpověděl..."
"Kdo?"
"Neznáš jeho filmy? Dr. Strangelove? No, to je fuk."
"Co chceš vědět dál?"
Změnila polohu, snažila se na posteli usadit co možná nejpohodlněji, ale moc se jí to nedařilo. Inu, co se týče nemocničních postelí, tady se pokroku asi jen tak nedočkáme.
"Technologie si osahám sama. Mě ale zajímá, jestli..." Ano, toho se bála. Že nebude schopná se začlenit do společnosti díky vžitým návykům, které dnes již neplatí.
"Jak moc se změnil běžný život?"
"To je moc všeobecná otázka," odpověděl, ale hned dodal: "Zkusím vypíchnout nejdůležitější rozdíly. Nastudovali jsme si, jak fungovala vaše doba. Monogamie například."
V uších jí začalo hučet. To bude horší, než jsem si myslela. Ale nepřerušovala ho. Jen se jí občas stalo, že přes své kvílící myšlenky neslyšela jeho slova. Jejich dopad si ale domyslela.
Přisedl k ní na postel.
"Společnost se rozdělila na tři skupiny. Lidově se jim říká fanatici, familiáni a sogomové. Nešlo o nějakou revoluci, jako kdysi v Americe. Spíš k tomu společnost sama dospěla. Konečně přestala hýčkat monogamii jako ctnost, která nás vyčleňuje od zvířat, ale připustila, že jde o křesťanský přežitek. Vždy však zbude někdo hlásající zpátečnictví a shlukující se do komunit, kde se navzájem utvrzují ve své pravdě. To jsou fanatici. Žijí si ve svém vlastním izolovaném světě na okrajích měst, kam se sami vyčlenili. Nikdo si jich nevšímá a oni si nevšímají nás, jen občas uspořádají nějaký průvod městem nebo manifestaci. Ale jinak jsou neškodní. Ostatní lidé přijali svou sexualitu konečně jako jinou normální vlastnost. U většiny to mělo za následek, že odhodili morální zábrany vybudované zastaralou společností a počali k erotice přistupovat jako k něčemu běžnému, co je součástí jejich života. Našeho života. V praxi to znamená, že kdybys byla dívkou naší doby, bylo by ode mne velice nezdvořilé sedět na tvé posteli a ani se tě nedotknout. Dával bych tím najevo své hluboké antipatie k tobě."
Brnělo ji celé tělo, jak se bála, aby se jí nedotkl. Proto se rychle zeptala:
"Jak se liší familiáni od sodomitů?"
"Familiáni a sogomové. Sodomité nám říkají jen fanatici, je to urážka."
Nám. Tak je to taky sogoma.
"Familiáni se rozhodli udržel rodinný model, avšak nejsou vázáni věrností těla. Respektive nepovažují sex s někým jiným za nevěru. Také to neznamená, že se o děti starají vždy jen otec a matka. I v tak malém městě, odkud pocházím, máme rodinné komunity, které čítají od deseti do třiceti lidí. Nikdo tam neřeší, kdo je matka či otec, žijí jako jedna velká rodina. A pak sogomové - těch je ve společnosti nejvíce. Také mohou tvořit trvalejší svazky či komunity. Od familiánů se liší především tím, že nepečují o děti."
Co pohlavní nemoci, napadlo ji najednou. Asi jí tu otázku viděl na očích, nebo věděl, že se zeptá, a odpověď měl již připravenou.
"Pohlavní choroby se nám podařilo vymýtit již před padesáti lety. Navíc jsme vyvinuli antikoncepci podávanou mužům i ženám, která je dlouhodobě učiní sterilními. Ovšem nic nenávratného, když chtějí mít děti, medicína je na to připravena."
"Podle toho, co mi tu vykládáte, by lidstvo brzy vymřelo. Kde se berou další lidé, když je většina národa sterilní?"
"O to se samozřejmě stará vláda. Za každé dítě má matka úlevu na daních a je jí vyplaceno vysoké finanční odškodné. Dítě pak putuje do zařízení, které jste kdysi nazývali dětské domovy. Dnes fungují spíše na způsobu vašich internátních škol. Dítě odtud nevychází zdeformované, ale naprosto připravené začlenit se do společnosti."
To je zrůdnost! Jak to mohou těm dětem udělat? A matce je vyplaceno odškodné, že v sobě nosila devět měsíců parazita?!
Všimla si, že si ji mladý doktor prohlíží.
"Vím, co si o tom, co jsem ti právě vyložil, myslíš. Až ale překonáš svůj vžitý vnitřní blok, zjistíš, že takto tvořená společnost je mnohem přirozenější, než bývala tvá. Brzy zapomeneš, zavrhneš svůj předchozí životní styl. A pokud se nepřidáš k fanatikům, nic jiného ti ostatně ani nezbude."
Asi měl pravdu. Měla by se snažit...být normální. Jako ostatní. Měla by s tím začít hned.
"A jak by ses ke mě choval, kdybych byla dívkou vaší doby?" pípla tak tiše, že skoro neslyšela vlastní slova.
Opět chvíli mlčel, asi to bylo i pro něj obtížné. Mluvil s cizinkou z jiného světla a obával se, aby ji nepoplašil a víc nezkazil, než aby pomohl.
Sedl si blíž, začal ji hladit po vlasech a po tváři a při tom šeptal: "Vím, že jsi vystrašená, ale neboj, my se o tebe postaráme."
Přivinul si její hlavu na svou hruď. Ano, potřebovala obejmout. Cítila se tak sama v novém světě s novými pravidly. Vděčně se k němu přitiskla a nechala jej, aby ji hladil po zádech. Sklonil k ní hlavu a jemně ji políbil na šíji. Čekala to a neucukla. Ale ani mu nenastavila krk, jen zůstala strnulá a čekala, co bude dál. Líbal ji kolem uší a na tvářích, ve vlasech. Letmý polibek na špičku nosu a pak na ústa. Zjistila, že má zavřené oči, tak je také zavřela a dál vyčkávala. Mísily se v ní pocity vděčnosti s odporem. Nezná ho. Nezná muže, který jí teď něžně líbá ústa a špičkou jazyka šimrá na rtech.
Když si ji k sobě znovu přitáhl a rukou začal hledat ňadra, odpor zesílil a Petra mladého doktora odstrčila. Pochopil a opustil pokoj. A v tu chvíli pocítila takovou samotu, že se rozbrečela.

Tak to jsem zvědavá, pro jaké pokračování se rozhodnete :)

A. Vyplašená Petra půjde nejprve vyzkoušet komunitu fanatiků. (Nechci nijak ovlivňovat, ale tahle možnost by byla nejvtipnější, jelikož tato komunita není taková...jak se na první pohled zdá ;) Ale jak říkám, nechci ovlivňovat :D).
B. Petra překoná prvotní šok a pokusí se do komunity začlenit. Začne tím, že se půjde bavit jako za starých časů a uvidí, jak moc se město změnilo.
C. Petra se až po uši zamiluje do mladého doktora a pokusí se jej přesvědčit, aby se z něj stal familián.
D. Petra nebude chtít opustit nemocnici, cítí se zde dostatečně izolovaná, je na ostrově, kde se k ní budou ostatní chovat, jako ve starém světě, když si to bude přát.
E. Jiná možnost (napiš, jaká, zahrnu do hlasování).