Dneska jsi ztracenej v ulicích

Dneska
nejsem nic
než
myšlenka
jsem
utíkající pes
zírající na oblohu
ztracenej
v ulicích
samoty

poprvé
získám přehled
o dění
skutečným dění
vřískavých očí
o
řvoucích
červených očích
o
řvoucích
zprasenejch dnech

těch
dnů je většina

těch
dnů
bude ještě hodně
protože
život
je dlouhej

a pak
si říkáte
jak to
že jsem
nikdy
nic nedokázal
odpověd
je jednoduchá
život ti
nedá příležitost

a když

tak si
ji necháš
pro sebe

a nic
s tím neuděláš

venku pršelo

líbí
se mi ten
pocit
který mam po
dešti

jako by se
všechna špína
smyla
do kanálu
vše bylo
reinkarnováno
jenom z
části otevřeno
a dostalo
novou šanci
kterou

promrhá

jako vždy.

Myslím
že jsem
se potopil
do hloubky
dvou set mil

ale
ta
je ještě malá

nevím
jak
je hluboká
ale mám
tušení

že nekonečně

mam tušení že
jsme
něco
co být
ani nemůžeme.

Štěstí
bejvá většinou
za dveřmi
ale my

mu

neotevřeme

a pak
tedy odejde.

Pláč dětí
není jedinej
pláč

je ho mnoho
je ho tolik

je podezíravej

ale pláč
je pro
nás nejhorší

u těch
některejch z nás
častej

Tohle jsme nechtěli.

Snili jsme
o životě
s rukou,
která to

zvládne.