Návštěvníci z vesmíru

Žíly bily dvě ženy.

Jen si zkuste představit tuto až téměř absurdní situaci. Cévy mlátily mladé děvče hlava nehlava, až jí urazily hlavu. Poté hlavu uchopily svými chlopněmi a hrály volejbal přes síť vytvořenou z jejích natažených střev, dokud lebka nepraskla.

A takovýchto případů je od okupace Země mimozemskými tvory zvanými Vénovci nespočet. Možná až přespočet. Vénovci přiletěli z galaxie, ve které je zvykem pohrdat jakýmikoliv lépe vyvinutými tvory. Z toho vám je už zcela jistě jasné, že právě Vénovci měli vzhledem ke své jednoduché stavbě těla ve své galaxii docela vysoké postavení. Jenomže se přemnožili a v galaxii už pro ně nebylo místo. Začali si tedy hledat nový domov. A našli naši galaxii, a jelikož jsme podle dostupných informací v naší Mléčné dráze jediní tvorové a Vénovci si libují v násilí, zřejmě právě proto se rozhodli pro Zemi.

Tito teroristé z cizí galaxie začali systematicky ničit veškerý život na planetě. Stavěli koncentrační tábory, ve kterých prováděli biologické pokusy na lidech, čímž se je snažili ještě vylepšit, aby mučení bylo pro Vénovce o to příjemnější a přirozenější. Založili různé farmaceutické instituty vyvíjející nové a účinnější léky na vrozené a dědičné choroby, aby nemuseli mučit dementy. Planeta Země ještě nikdy neoplývala tolika zdravými jedinci.

Avšak mezi mučeným zdravým lidem se našel jeden odvážný nemocný hrdina. Šel na to chytře. Vycházel ze základního předpokladu, že čím více poškozený bude, tím větší šanci na přežití má. Dokonce i vypracoval plán, jak postupně vyvraždit celou populaci mimozemšťanů.

Vénovci měli uspořádaný, vcelku dobře fungující hierarchický systém, na jehož vrcholu byl Král sekret, který vlastně vládl celé planetě. A právě v destrukci Krále náš hrdina (nazývejme ho odteď jeho pravým jménem – Argesuari) viděl největší šanci k celkové porážce mimomléčnodráhovců. Pečlivě se připravil – provázkem si přivázal levou ruku ke klice a trhl dveřmi, až se mu ruka vytrhla z ramene. Dvanáct hodin stál v zimě a na dešti, až dostal rýmu a lehký zápal plic. Dva měsíce si nestříhal nehty, pět týdnů nekouřil, osmačtyřicet hodin nebyl na internetu, den nehrál žádné počítačové hry a v neděli si dokonce nechal obřezat penis. Teď byl nepřemožitelný!

Argesuari se i se všemi svými nemocemi a hendikepy nepovšimnut byť jen jediným Vénovcem došoural až do sídla nejvyššího sekretovce a slavnostně k němu promluvil: „Měl byste už konečně pochopit, že jste to tady zabil, kvůli vám z tadyka odemřela kopa lidí, našich přátel. Strčte si to zasrané mučení a ten váš podělaný výzkum do prdele.“

Král sekretů se zasmál, až se mu zatřásla chlopeň, a také pronesl svou řeč: „Vidím, chlapče, že jsi inteligentní. Spoléháš se na to, že prahnu pouze po mučení nadřazených zdravých bytostí, a tak mrzákovi, jako jsi ty, neublížím. Jenže to, že ses dostal až sem a měl jsi odvahu přede mne předstoupit, svědčí o tvé chrabrosti a vnitřní síle. Tudíž za něco stojíš a jsi silný, chlapče, na duchu, chlapče! S tím jsi nepočítal, co? Takže mám právo tě mučit, jelikož…“

Vtom Argesuari hrdinně přiskočil ke Králi, nenechal ho domluvit a hbitě mu na povrch cévy přilepil nikotinovou náplast. Spoléhal se na to, že nikotin zužuje cévy, a doufal, že se proto Vénovec smrskne a vnitřní stěny žíly že se mu slepí k sobě. Účinek toxické látky byl daleko větší, než se náš hrdina vůbec odvažoval doufat. Z dlouhé tlusté cévy terorizující lidstvo se během mžiku oka stal jen bezvýznamný uzoučký kus provázku. Dokázal to!

Avšak ještě nebylo vyhráno. Velitel teroristů byl sice zneškodněn, ale po světě se stále plazilo přinejmenším pět stovek nebezpečných Vénovců. Přišla řada na závěrečnou část Argesuarova plánu. Vytáhl z kapsy digitální klávesy a začal hrát hymnu Vénovců. Dojemné tóny chorálu se rozléhaly sídlem mrtvého Krále a Argesuari plakal, ani sám by nedokázal vypovědět, jestli kvůli patetické melodii nebo z důvodu, že často kazil, jelikož měl jen jednu ruku.

A Vénovci, rozesetí jako semena zla po celém světě, se již s prvními zaslechnutými tóny počali stahovat okolo sídla svého velitele, doufajíce, že je svolává na poradu. A Argesuari je jednoho po druhém volal k sobě a nalepoval na ně nikotinové náplasti, kterých měl díky odvykací kúře, kterou mu hradila pojišťovna, přehršel. A snad náhoda tomu chtěla, že onen přehršel byl roven přesnému počtu zbývajících Vénovců. Když tedy použil poslední náplast na posledního žijícího mimozemšťana, šťastně si povzdechl a prohlásil: „Hurá, tak to vypadá, že zase budu muset začít kouřit!