O třech prasátkách

Bylo nebo nebylo? Bylo.

Byla tři prasátka, bratři, avšak každý jiný. A protože byl každý z bratrů jiný, tj. odlišný od svých dvou sourozenců, měla tato prasátka i jiné, tj. odlišné životní cíle. A nejen z tohoto důvodu nemohla žít společně pod jednou střechou. Rozhodla se tedy, že půjdou do světa.

A tak šli tři čuníci, pěkně za sebou, čvachtali si v blátě cestou necestou, když vtom jednoho z nich napadlo, že si postaví dům. A tak si postavil dům.

Věnujme se nyní osudu prvního čuníka, tedy toho prasátka, které se rozhodlo postavit si střechu nad hlavou. Inu, postavilo si střechu nad hlavou… A když byla střecha postavena (samozřejmě nejen střecha, protože dům se staví od základů, to je základ, který vám řekne každý zedník se základní školou), vynořil se z temného lesa vlk! A nebyl to ledajaký vlk, byl inteligentní a nerudný! A jelikož měl pod čepicí, sundal si čepici a rozhodl se, že prvního čuníka trochu poškádlí. Vlk věděl, že prase, s kterým má tu čest, je kapitalista, a tak mu v nepozorované chvíli, když si prasátko vybíralo čerstvé ovoce na trhu, ukradl měšec plný zlata. Kapitalistická svině si toho všimla až v teple domova. I vyběhla svině ze své vily, ve které chovala služky i sluhy, a ráčila se dohonit vlka.

„Vlku, tys mi ukradl měšec!“ rozohnilo se prase, když tu si uvědomilo, s kým má tu čest. „Vlk, propáníčka, opravdový obrovský chlupatý veliký zubatý vrčící naštvaný naježený vlk!“ nešetřilo prase přívlastky a otočilo se o tři sta šedesát stupňů, podívalo se naposledy na vlka, poté se otočilo o sto osmdesát stupňů, vzalo nohy na ramena, chvíli běželo po předních kopytech, ale vida, že to nemá patřičný účel, shodilo nohy z ramenou a pelášilo si to po čtyřech neznámo kam, spoléhaje se na štěstí, že potká své dva bratříčky.

Kapitalistická svině měla, jak už to tak bývá, štěstí. Narazila na čerstvě postavenou chýši, ve které bydlel bratříček, komunista. Jelikož však bylo koncem pětiletky a snahy o mír byly více než nákladné, byla chýše socialistické svině postavena jen z rákosí. Když kapitalista vběhl do chatrče a následně i do náruče svému bratru a třídnímu nepříteli v jedné osobě, počal vlk před tímto směšným příbytkem dělat dechová cvičení. Když byl řádně rozcvičen, naposledy se hluboce nadechl a poté už foukal a foukal a foukal a, jelikož prasátko-komunista opomnělo postavit kolem své chatrče železnou oponu, nebránilo silnému vlkovu dechu nic v cestě, a tak odvanul veškeré rákosí pryč a odhalil strachy se klepající prasátka, nyní už naprosto nechráněná. Komunista vzteky zrudl a kapitalista počal klít, neboť si byl vědom, že prasatům zbyla už jen holá řiť.

I rozeběhli se čuníci směrem, kterým tušili svého třetího bratra. Jistě jste nedočkaví, jakého politického ražení byl zbývající domestikovaný sudokopytník. Nebudu vás déle napínat, třetí čuníček byl anarchistou. Kapitalista se rozhodl, že zavolá tomuto tříčtvrtečnímu hipíkovi (zbývající čtvrtinu mu děti květin upřely z důvodu, že neměl dlouhé vlasy a že „nesnášel ty vietnamské svině“), jenže, jak je obecně známo, hippies mobilní telefony nenosí. Osud tomu však zřejmě chtěl, že opět došlo k až neuvěřitelně šťastné náhodě. Kapitalista vytočil náhodné číslo a shodou okolností trefil právě to, které patřilo pouliční telefonní budce, okolo které zrovna šel bratr-hipík. Ten zvedl sluchátko a po kratičkém vysvětlování svým bratrům sdělil, v jaké se nachází situaci. Tak se od něho dozvěděli, že se vloupal do rodinného domku, jehož majitelé jsou na měsíc na dovolené v Řecku, a poklidně si v tomto útulném příbytku hospodaří. Hipík neměl potuchy, co znamená slovo „hospodařit“, avšak obsahovalo jeho oblíbené slovo „hospoda“, a tak si ho časem oblíbil také. Svým bratrům ještě nezapomněl sdělit, kde přesně se jeho nový dočasný domov nalézá.

Když oba pronásledovaní čuníci doběhli k inkriminovanému domu, zavřeli rychle dveře. Poté si však uvědomili, že jsou stále venku, a tak dveře otevřeli, vběhli do domu a teprve poté dveře opět zavřeli. Teď už snad byli v bezpečí! A jelikož to byl dům tak statný, že ho vlk nemohl odfouknout, a kapitalista už neměl, co by mu vlk vyfoukl, nebyla jediná možnost, jak by se k nim vlk dostal. Celý nešťastný a zklamaný si tedy sebral svých pět švestek a šest angreštů a šel se opět ztratit někam do temného lesa. Jeho další osudy jsou známy jen mlhavě, avšak poslední dobou je čím dál častěji spojován s ostudnou a jemu osudnou kauzou Karkulka.

 A naše tři prasátka? Ta žila v tomto domě šťastně až do smrti, nebo alespoň do té doby, než se vrátili původní majitelé z dovolené. Jenže víte, jak to dneska v Řecku chodí – třeba už se nevrátili…

A jaké z tohoto příběhu, milé děti, plyne ponaučení? Páchejte trestné činy, když vám to může zachránit holý život!