Stručná historie časů - kapitola 2.

Kapitola 2.

   Ráno jsem se probudil s pocitem úzkosti. Tým čertic, který mi představil Ďábel, byl už dávno pryč. Úzkost byla vyvolaná snem o Trevoru Grongovi, mučícího mého jediného křečka. Hbitě jsem vyskočil z postele, setřepal ze sebe všechny pocity a směle vešel do mého nového getsmartu, přístroje, který vás v mžiku obleče a vybere přitom ošacení přesně pro nadcházející situaci. Má předtucha, že se něco pokazí, se prozatím nesplnila a já byl oblečen přímo do akce. Narychlo jsem do sebe naházel nějaké staré jídlo z lednice a směle vykročil z bytu.

   Při cestě do banky jsem si procházel svůj plán. Zatím měl jen dva body. Zkontrolovat peníze na účtě a nastoupit do svého soukromého vesmírného plavidla na iontový pohon. Holt tiskoví mluvčí firmy Ďábel a spol. si takový luxus mohou dovolit, zvláště po Převratu.

   V bance bylo vše O.K., jak Ďábel říkal, účet byl plný k prasknutí jako plechovka s prošlou pochutinou. Firma Ďábel a spol. nevydělávala pouze provozem věznic (výdělkem myslím prodej mrtvých vězňů-strážných masokombinátu, o čemž veřejnost nemá samozřejmě ani tušení), byla to i obrovská úvěrová společnost. Obchod s dušemi je dnes velmi výnosný…

   Cestou z banky mě ještě prozvonil Ďábel. Bylo mi divné, že to udělal, protože mobil používal zásadně k poslouchání mp3. 'Co může chtít?' řekl jsem si a zavolal mu zpátky.

   „No tak, co potřebuješ?“

   „Právě nám přišly nové zprávy. Jsou o Grongovi.“ Ďábel se na okamžik odmlčel. „Nebezpečně se přibližuje…“

   Přibližuje… jistě, že neběhá po planetě, kde žiju. Ačkoliv firma Ďábel a spol. sídlí na této planetě, vězení jsou odtud vzálená miliony, ba miliardy kilometrů na úplně jiné planetě, jejíž název je Země.

   „Kde je teď?“

   „Bylo nám řečeno, že právě přistál na Objiinnu463, ale není to jisté, zprávu poslal anonym…“

   Tak toho jsem se obával. Objiinn463 je výzkumná planeta. Po Převratu se sem převezly různé neznámé bytosti, které se zde chovají a zkoumají. Žijí ve volné přírodě, většina z nich je velmi nebezpečná a teď se tam dokonce objevila nějaká zhoubná choroba. Co Grong chystá?

   Poděkoval jsem Ďáblovi za informaci a ten mě popřál štěstí. Chvíli mu trvalo, než ukončil hovor - jak jsem říkal, nepoužíval telefon často k telefonování. Rozběhl jsem se od banky k ne moc vzdálenému kosmodromu. Cestou mě otravovali pouliční prodejci kokainu a heráku. Odbyl jsem je. Drogy nikdy nekupuji. Proč taky, když jich můžu mít, kolik chci a zadarmo.

   Hangár s loděmi byl doslova přeplněný stroji všech typů, barev a velikostí. Já měl tu výhodu, že má loď byla v odděleném boxu. Přišel jsem k elektronickému zámku, který mi vsunul hadičku do úst a podle chrupu a zbytků jídla vyhodnotil, zda jsem to skutečně já. Stroj se za chvíli zasekl a já měl další část zlé předtuchy o něcopokažení. 'Dnes ráno jsem jedl to samé, co každý den, tak v čem je problém?' položil jsem si otázku. Stroj ještě pár minut váhal, ale nakonec uznal, že to jsem opravdu já a začal hadičku vytahovat ven. Trpělivě jsem čekal, až se celá vysune. Nespěchal jsem. Násilí se mi už jednou vymstilo. Zámek zapípal správný kód, dveře se konečně otevřely a mně se naskytl nečekaný, ale báječný pohled: 5 čertic právě leštilo mé plavidlo. Musel jsem se přemoci, nasadil si tmavé brýle a nesměle zavelel:

   „Děvčata, mohla byste s tímhle přestat a na chvíli dávat pozor, musím vám něco důležitého říct.“

   Jedna z nich rychle odpověděla: „To je v pořádku, my už jsme o všem informované“

Dobře, řekl jsem si.

   „Dobře,“ pronesl jsem nahlas, „takže víte, co máte dělat?“

   „Yessir!“ řekly čertice sborově a pochodovým krokem vklouzly do mého létajícího miláčka. To já se už krokem rozvážného playboye také blížil k lodi a za pár vteřin jsem stál v kokpitu. Čertice už všechno připravily a celý panel zářil barevně sladěnými kontrolkami. Zbývalo se jen pohodlně usadit do nepohodlného křesla, což se ukázalo jako problém.

   Objiin463. Tato planeta je odtud pěkný flák cesty, takže by bylo zbytečné tam cestovat a navíc ta choroba… Rozhodl jsem se najít nějakou planetu na půl cesty, na které by se Trevor mohl cestou zastavit. Některou z těch čerpacích planet, kde si po dlouhém letu odpočinete v přírodním prostředí a doplníte palivo. Vlastně mezi námi a čtyři sta šedestát trojkou byla jen jedna taková, planeta Rapitosss, planeta, na které jsem se narodil…

   Hned jsem zapojil své šedé buňky bezmozkové a hledal nějaké spojitosti s Trevorem, se mnou a s Ďáblem. Určitě je naštvaný za to, že jsme ho zavřeli. Kvůli čemu to vlastně bylo? Nemohl jsem si vzpomenout. Nemůžu si přeci pamatovat všechny případy. Byly jich miliony. Ale určitě to byla nějaká vražda či co.

   A pak mě to najednou udeřilo do hlavy, jako když vám na ni spadne z pátého patra plazmová televize, když vám manželka dává najevo, že se máte odstěhovat – měl jsem myšlenky u všech těch krádeží planet, vražd obyvatelstev, Ďábla, čertic a dalších věcí, že jsem si vůbec neuvědomil své jméno. Ricky Grong. Trevor byl… je můj bratr. Omdlel jsem a dopadl kamsi na řadicí páky. Konečně pohodlná pozice. Čertice mě musely křísit asi hodinu a dvacet dva minut.