Stvoření

Slepý starec o holi, vši ze zacuchaných vlasů vybírá.

"Nalij mi víno!" promluvil alkohol,"ať jej vidím."

"Ach ne! já jej zabil!" vykřikl starec hlasem

pronikajcím do hlubin Země a vesmíru, když k zemi padá

a znovu se zvedá, aby se napil.

Z přesýpacích hodin se ozývá:"Došel písek." 

Jak byl čas kdysi mladý, slepý starec vzpomíná

a pláč jej přepadá.

Díky tomu, že je slepý dokázal poznat toho,

koho nikdy nikdo neviděl, protože svoji mysl po staletí opíjel.

Nad vnitřním zrakem věčného druida pak zanikl někdejšek včerejšího boha,

a když slzy toho druida zalily u kořene nejkrásnější květ,

smrtí toho boha stvořen byl svět.