Bez lásky

Když dopadla růže na podlahu,

byl si jistý, že popletl tvou hlavu.

Touha pak těly prolétla,

láska však navždy ulétla.

Nevidělas v jeho očích stín,

toužila jsi cítit jeho klín.

Pevně tě držel, objímal,

a věrnou lásku ti sliboval.

Do kůže vryl se ti každý ten dotek,

v mozku však řádil jen podivný šotek.

V hluboké noci ozvou se vzdechy,

až vaše těla vyletí nad střechy.

Tvá mysl doufá a srdce prosí

ať další dotek spásu ti nosí.

Cítíš tu sílu, hanebnost taje,

cítíš tu tíhu, když muž si hraje.

Jeho mysl nikdy neslíbí lásku,

svým polibkem na rty lepí ti pásku.

Nevěř už muži co nezná tvé jméno,

zvedni tu růži, ať nezklameš svého.