Projev čirého šílenství

Voda běží po lese. Vzduch, nebe a obloha 

jsou nakrájeni na talíř pro boha.

Růžová tráva se ohýbá v bezvětří, pod tíhou knedlíkových tyčí.

Děti bez úst chychotají umělé trávě.

Houpačky reznou, jak jde čas pozpátku.

Z reproduktorů line se ticho a mlátí noty po ocasech.

Máminka koštětem času zametá vzpomínky pod skříň zapomění.

A já s prázdnou hlavou sedím v pokoji a snažím se psát.