Veselá změna 4

My

Nyní můj život začal nabírat naprosto jiný směr. Získal jsem příjemnou práci, získal jsem nějaké peníze, zázemí a hlavně přítele.  S Henrym jsme si velice rozuměli a já si s ním rád po večerech povídal. Uměl mluvit tak moudře, až jsem někdy nad tím žasl. Taky jsem mu asi stokrát řekl: „Henry, z tebe by měl být řečník.“. Henry vždy zareagoval stejně: „Řečníci to mají těžké. Aby se řečník uchytil, musí být ten nejlepší. A já znám lepší než jsem já.“. Samozřejmě měl asi pravdu.

Čas utíkal a my měli čím dál méně klientů. Nemohli jsme přijít na to proč. Jednoho dne, jako každý, jsem brzy ráno vstal a šel otevřít ordinaci. Zákazníků bylo poskromnu a den vůbec neutíkal. Bez klientů nebylo moc práce, tím pádem nebylo moc co dělat. Tento den byl ovšem něčím zajímavý. Henry semnou trávil víc času. Přišlo mi, že sledoval moji práci. A taky jsem se nemýlil.

                Po konci služby ke mně Henry přišel a milým způsobem mi řekl: „Alexandře, dnes jsem koukal, jak si při své práci vedeš. Víš, kde děláš chyby?“. Samozřejmě jsem se cítil být zaskočen a nenapadlo mě na to říci něco rozumného. Vypadla ze mě jediná věta: „Ty mě chceš propustit?“. „Samozřejmě že ne!“ odvětil Henry s úsměvem. „Kde bych sháněl tak dobrého pomocníka, jako jsi ty? Máš velice náročnou práci, plnou odpovědnosti a papírování. Nikdy jsem neviděl někoho, aby si vedl lépe než ty. Zaručeně jsi ten nejlepší ve svém oboru.“ dodal. Samozřejmě i mě se vytvořil úsměv na tváři. Ta věta, kterou Henry pronesl mě velice potěšila. Nikdy nikdo na mě nebyl tak milý a laskavý, jako to právě dokázal on jedinou větou. „Určitě budou i lepší.“ Dodal jsem jen ze slušnosti. Henry ovšem hbitě zareagoval a nenechal mě dlouho mluvit: „Nebudou! Jsem nejen tvůj nadřízený, ale zároveň tvůj přítel. Můžeš mi věřit. Nechci ti nějak pochlebovat. To co říkám myslím vážně. Od srdce. Vše co máš, vykonáváš s nejvyšší péčí. Je vidět, jak si moc této pracovní příležitosti vážíš. Jsi prostě špička a ještě lepší budeš, když nasadíš úsměv. Tvař se příjemně na zákazníky. Važ si jich, jelikož díky nim můžeš splnit svůj sen. Oni ti ho umožní, ale za to očekávají něco oni od tebe. To bylo vše, co jsem ti chtěl říci. Teď můžeš jít a užij si zbytku odpoledne.“

My se rozloučili a já se šel projít do nedalekého parku. Procházky přírodou mě vždy nutily přemýšlet a nyní jsem trošku přemýšlení potřeboval. Henry mně opravdu uměl promluvit do duše. Každá jeho věta se mi vždy hluboko zapsala dovnitř. Přemýšlel jsem nad tím, co mi v ordinaci řekl.  Nepochyboval jsem o jeho pravdomluvnosti. Jak jsem za tu chvíli Henryho poznal, určitě by mi nelhal. Ale samozřejmě jsem v tom viděl jeho řečnický potenciál. Dodal mi opět pořádné množství chutě do mé práce. Nyní jsem měl jednu ambici. Být tím nejlepším a z naší ordinace udělat tu nejlepší ve městě. A taky jsem na tom začal pracovat.

Dalšího rána jsem vstával s úsměvem. Těšil jsem se do práce, jako nikdy v životě. Ještě než jsem otevřel, donesl jsem na stůl v čekárně čerstvé a krásně vonící květiny. Sundal jsem nudné medicínské plakáty, které vysely všude po zdech a na místo nich jsem po čekárně rozvěsil krásné obrazy s přírodními motivy. Když Henry přišel, nevěřil svým očím. Usmál se na mě a zalezl do své ordinace. Po příchodu prvních zákazníků jsem byl již připraven. Každého jsem uvítal s úsměvem a s každým si trochu popovídal o tom, jak se zrovna má, počasí, rodina a dalších tématech. Den utekl velice rychle a společně s Henrym jsme zavřeli naši ordinaci. Henry se semnou rozloučil slovy: „Když to takto půjde každý den, určitě si oba polepšíme. Cením si tvé změny. Krásné odpoledne.“ A rozešli jsme se.

Dalšího dne se stalo něco nečekaného. Tedy alespoň já jsem to nečekal. Již od rána plná čekárna lidí. Začali k nám přicházet i klienti z jiných ordinací. Byl to téměř zázrak. Za celý den jsme se nezastavili. Samozřejmě jsem se držel zásad z předešlého dne a snažil jsem se udělat vše ke spokojenosti zákazníků. Ke konci dne si mě opět Henry zavolal. Posadil se do svého koženého křesla a mě nabídl místo proti němu. „Alexandře, víš kolik jsme si dnes vydělali?“ otázal se Henry. Samozřejmě jsem netušil: „Nedovedu si hádat.“. „Přesnou sumu ti neřeknu, ale věř, že když se k lidem chováš s úctou a láskou, pomohou ti splnit tvůj sen. A pomohou ti ho splnit 3x rychleji. Ano, vydělali jsme  tolik více než předchozí dny. Abys viděl výsledky své práce, nyní máš přidáno a děláš za dvojnásobný obnos.“. Samozřejmě jsem byl štěstím bez sebe.

Nedovedl jsem se udržet a Henrymu jsem řekl něco od srdce: „Víš, jak si říkával, že jsou i lepší řečníci než ty? Nebyla to pravda. Ty jsi ten nejlepší z nejlepších a já to vím. Dokážeš měnit životy pouhým slovem. Udělat pouhým slovem činy. A to nedokáží ani ti nejlepší. Měl by jsi rozvinout svoji působnost. Zkus se stát zároveň profesionálním řečníkem. Budeš nejlepší a když budeš trénovat, budeš ještě lepší.“ Henry byl samozřejmě potěšen a se slovy: „Budu o tom uvažovat. Děkuji ti za tvoji přízeň.“ jsme se rozloučili.