mimik kry

plavala malá bílá vrána nad jemně prolomeným ledem

krvavého jezera               s ohledem na její vyděšenou tvář

haluze vrb sváděly zručný boj s netečným osudem

o její záchranu dokonce usiloval i jinak hluchý přízemní mráz

za pár chvil rudá vrána klepala udiveně zmrzlými křídly

do jejích zad dychtivé meluzíny hvízdly

a k tomu popadával rozvážně prach mezihvězdna

mrholícími splíny tu náhle stála  nahá   vrána černá

kolikrát stejně tu skončil můj nelíbezný sen

s prázdnými hordami břehů

netečnou řekou linoucí chlad rovnou po nose

led přímo tvrdě bral citlivost sněhu

spánku jsem uctivě bez hlesů naslouchal

v hrdle mám zaskočenou malou vranku

sny mlčí       jen smutně prosvítají

čekáním vzpomínají na jasnost mírných prapůvodních bájí