splývání

To je báseň jak surrealistický sen. U takových člověk neví, co vlastně znamenají...bdělé významy do nich může dosadit osobní historie, ale je víc než jasné, že tyto významy jsou až druhotné a že atomy mysli jsou podobné spíš snovým, jakoby nejasným asociativním metaforám. Tak myslíme, tak se tvoří nové myšlenky ze starých, jen do té mikroevoluční kuchyně většinou v bdění už nedokážeme nahlédnout a nahlédneme-li do ní ve snu, zase nám z ní zbyde spíš jen špinavé nádobí, než snímek chaoticky se vytvářejícího pokrmu, jehož příprava se glymfatickým promýváním mozku trochu poodhalila.

(On taky málokdo vydrží ten pohled, ostatně jako leckterá kuchyně je snesitelná jenom pro někoho) 

Ale třeba se mýlím a jen si tu tak volně asociativně popůlnočně soukám kdovíjaké pavoučí sítě?

Uvidíme, co sem ještě pošleš, kam se v sobě odvážíš...značit cestu bludištěm červenou nití slov.