Čekání

A my čekali na tramvaj s tmou
já, jenž vidívá až za své dny
cikánka s vlasy černozemi z Cejlu a její tři andělé
dominikánský mnich s provazem v pase
dva opilci, kteří se líbali
a krásné holky
z nichž jedna měla psa s náhubkem
asi aby nepromluvil, tak jako se to chce po malých dětech
pak uviděl jsem takovou malou hvězdu
vypadala jako světlo na konci tunelu
a lámalo se mnohé na střídu a stín
a z trolejí pršely modré jiskry v záblescích tepů
jež cítíváme, když milujeme nebo hoříme snem
ještě než nás úplně opustí touha
hledat čím se zranit
pokleknout u tramvaje zvonící jako při pozdvihování
obejmout nohy Krista bez tváře
obejít kruh chrámu
a být silnější než všechna slabost světa