Probouzím v sobě dobré cesty

Probouzím v sobě dobré cesty -

stoupavé i klesající

vzněty -

hebké směry

jdou v ústrety -

- milosrdné odmykání

skrytých pěšin v houští -

spouštím -

konce prstů z oken těla

blíže k zemi,

aby zem se nezavřela

nad paprsky, nad oblaky,

nad větrem, co rodí ptáky -

- rosa snídá u studánky

kolemjdoucí lidský úsměv,

prosvítají tůňky barev

mezi mechy myšlenek

a mezi kmeny touhy -

- a modré ticho pomněnek

se s rytmem kroků

snoubí.

Probouzím v sobě dobré cesty.

Jsou jako vůně hvězd plynoucí.

Jsou jako stíny měst žasnoucí

nad milostí lásky.