Stavitel mostů

 Mohl stavět
pilíře fantazie měl opracované
jenom zapustit

 Zápalky v plicích však škrtaly
křídla Pantheonu
stál s rukou v kapse
sám
chodníky přikrčené u zdí
salutující aleje stromů
proti tomu všemu
proti komínům
prasklým pneumatikám
a polámanému hřbetu
proti vyleštěné černi
klapotu na dlažbě
a jediným pravdám

 Do poslední chvíle řešil
spadlou omítku
a vyrvaný vypínač ze zdi
možná proto, že sám kabely nepotřeboval,
aby zářil

 Kaluže se zakusovaly
do rozježených šedivých vlasů
vlaky nesměle přešlapovaly
až na kov
až na kost

Kašel se s burácením snášel
na střechy domů,
ani Faustové již nenechávají děr
tak úzko

 Tak divně úzko je poté,
kdy dveře doklaply
a okny se nikdo nezabýval