Pohádky

Ahoj lidy vkládám 4 nové pohádkové básničky pro nejmenší

 

Červená Karkulka alias Čermáková Lenka

 

 

Tu je cesta, tu je smrk,

Na Karkulku čeká vlk.

Jak ti sluší šatičky,

Čepeček a střevíčky.

Jak jsi milá,

roztomilá.

Karkulka ho pohladila.

 

Ty můj milý vlčku,

Já vím, že si můj kamarád.

Vlk olízl její ručku.

 To jsem šťastný,

to jsem rád,

Že mne někdo pomazlí,

Dnes nebudu vůbec zlý.

Honem skočil do křoví,

Radši zůstal hladový.

 

 

O princezně co ztratila korále

 

 

Princeznička na bále

poztrácela korále.

Její táta, mocný král,

Honzíka si zavolal:

„Honzíku máš namále,

najdi nám ty korále!“

 

Běžel Honzík za hory,

nakopal tam brambory.

Vysypal je před krále:

„tady máš ty korále,

větší už tam neměli,

ty už snědli v neděli.“

 

Polámal se mraveneček

Polámal se mraveneček,

ví to celá obora –

o půlnoci zavolali

mravenčího doktora.

 

Doktor klepe na srdíčko,

potom píše recepis:

„Třikrát denně lžíčku medu,

bude zdravý jak ten rys.“

 

Dali medu podle rady,

mraveneček stůně dál,

celý den byl v jednom ohni,

celou noc jim proplakal.

 

Čtyři stáli u postýlky,

pátý těšil: „Neplakej!

Pofoukám ti  bolístky,

do rána ti bude hej!“

 

Zafoukal mu na ramínko,

pohladil ho po čele,

a pak už zdravý mraveneček

ráno skáče z postele!

 

O cvrčkovi a o mravencích

 

Nehlučte, děti! Ani muk!

Povím vám příběh z lesních luk.

Bude to příběh pohádkový,

o mravenečcích a o cvrčkovi.

 

Byl letní čas a hřál i stín,

když dotýkal se kopretin,

k nimž slétali se broučci, mušky,

motýli, včelky, vřetenušky.

 

Na kraji lesa zámek stál,

však nebydlel v něm žádný král,

ba ani rytíř, ani kníže.

Měli tam byty, sály, spíže

mravenci z lesních palouků.

A do lesa a na louku,

každý den všichni, velcí, malí,

pro potravu se rozbíhali.

 

A do bzukotu much a včel

tam jasný hlásek houslí zněl.

Po noci zazněl ještě z šera

a jásal vždy až do večera.

 

To cvrček hrál.

Jak ráno vstal,

už pod bradu si housle dal

a hrál pak na ně bez únavy.

A považte: hrál všechno z hlavy!

 

Kdo neslyšel by, děti, rád

tak rozjásané housle hrát?

Vše vábí k tanci. I ty včelky

se točí jak u veselky.

 

Jen mravenečci, samý spěch,

že se nepřipojí k tanci všech.

Ne že by byli k hudbě hluší,

však z práce nic je nevyruší.

„Až padnou sněhy na náš hrad,

nechceme poznat, co je hlad.

Moudrý si místo tancování,

na zimu jídlo raděj shání.“

 

Cvrček má z toho jenom smích.

„Kde je zima? Kde sníh?

Pokud je léto, hraju létu -

má pro mne sousto v každém květu.“

 

A nedá housle od brady.

A mravenci s náklady

dál pospíchají loukou, lesem.

„Ať včas těch zásob hodně snesem!“

 

Když při té práci nesnadné

někdo z nich znaven upadne,

hned je tu zdravotnická hlídka

a položí ho na nosítka.

 

Jen někdy večer, než jdou spát,

mravenci přijdou poslouchat.

Usednou v mechu mezi smrčky

a cvrček pozve druhé cvrčky

a housle cvrččí kapely

zahrají koncert veselý,

tak veselý, že vše s ním zpívá,

a kdo je znaven, pookřívá.

 

Odzvonil srpen červenci -

a svědomití mravenci

dál plní spíže mraveniště.

Pak první list slét na strniště

a cvrček stále s houslemi!

Už podzim kráčí po zemi

a žluť a červeň stromy zdobí -

a cvrček nedbá o zásoby.

 

Poslední kvítek dávno zvad,

s mlhami přišel listopad,

bubnuje déšť a vítr sviští.

Mravenci už jsou v mraveništi

a cvrček venku osaměl.

Už nehrá k tanci much a včel,

bezradně bloudí vlhkým chladem,

však víc než zimou trpí hladem.

 

Zklamán se vrací ze všech míst,

kde v létě vždycky měl co jíst,

a doma má jen prázdné mísy.

Housle, ty dávno neladí si.

 

Pak prvním sněhem zbělel den -

a cvrček padl vysílen

a na housle mu tiše sněží.

Však mravenci už k němu běží -

a když se cvrček probudil,

už sníh a hlad ho nestudil.

 

Byl v mraveništi, v teplém sále

a mravenci ho neustále

dál pobízeli, aby jed.

Však toho děti taky sněd!

 

Když všechno snědl, všechno dopil,

zahanben oči k zemi sklopil:

„Nebyl jsem moudrý, teď to vím.

Ach, jakpak se vám odměním?“

 

„O tom už nemluv, cvrčku milý!

My sami jsme ti dlužni byli.

Když jsi tak pěkně v louce hrál,

každý hned líp pracoval.

 

Zvedni zas housle, prosíme tě,

a hraj nám, cvrčku, jako v létě!“

„S radostí,“ řekl a housle vzal

a celou zimu jenom hrál...

 

zazvonil zvonec

a pohádky je rázem konec

 

 

---