Náruč plná vran

K vlakovému nádraží šel jsem Vám drahá vstříc,

po ničem jiném než Vašem objetí už netoužil.

Tam v kolejišti po setmění jsem Vás tenkrát nenašel.

Jak jen jsem doufal ve shledání s Vámi!

A Vy jste zatím byla s jiným..

Ztratil  jsem odvahu a na další vlak už nečekal.

 

                V bukovém háji

            v místech

            kde lesní mýtina se prostírá

            tam jsem ho políbila

            a svět se pod ním rozhoupal

 

            Tam na silné větvi buku

            mohutným kmenem skryt

            se mladý básník houpá dál..

 

            Psal, že mám oči vlka

            a náruč plnou vran

            Tak hezky o mě psal..

            

            Nepozorovaně

            jak šedý dým se vlním

            k městu blíž a blíž

            v zapadlém motelu

            popel v popelníku nehtem rozhrnu

            a věštím - tomu život..

            a s tím se dnes v noci potěším

            

 

            Žárovku rozhoupám

            co u stropu si zplihle visela

            světlo se roztančí

            někdo se rozsvítí

            a z jiného

            nezbude ni stín

 

          

 

            

            

 

---