Suzanne (Leonard Cohen)

Prostě jsem musel, nebo bych...

Zuzana tě vzala dolů k sobě k řece

Slyšíš jak kolem plují lodě

Můžeš vedle ní strávit noc

A víš, že je napůl blázen

 

Je to to, proč jsi zde

Nabídla ti čaj a pomeranče

Které přišli až z daleké Číny

 

A právě, když jsi se jí chystal říct,

Že jí nemůžeš dát lásku

Dostala tě na její vlnovou délku

A nechala odpovědět řeku

Vždy jsi byl její milý

 

A chtěl bys s ní cestovat

A chtěl bys cestovat naslepo

A víš, že ti věří

Protože jsi se dotkl jejího perfektního těla svou myslí

 

Ježíš byl námořník

Když kráčel po vodě

A strávil dlouhý čas pozorování

Z jeho osamělé dřevěné věže

 

A když jistě vědě

Že jen topící ho mohou spatřit

Řekl: "Pak budou všichni námořníky,

Dokud je moře nepropustí. "

 

Ale on, sám byl zlomen

Dlouho před tím, než se mělo otevřít nebe

Zapovězen, skoro člověk

Se potopil před tvou moudrostí jako kámen

 

A chtěl bys s ním cestovat

 

A chtěl bys cestovat naslepo

A víš, že tě najde

Protože se dotkl tvého perfektního těla svou myslí

 

Zuzana teď vzala tvou ruku

A vede tě k řece

A má na sobě hadry a peří

Z pultů Armády spásy

 

A slunce teče dolů jak med

Na naši, naši Paní přístavu

A ukazála ti kam se dívat

Mezi odpadem a květinami

 

Tam mezi chaluhami jsou hrdinové

Jsou tam ranní děti

A ty se kloní k lásce

A budou se k ní klonit navždy

Dokud Zuzana třímá zrcadlo

 

A chtěl bys s ní cestovat

Ctěl bys cestovat naslepo

A víš, že si tě najde

Protože se dotkla tvého perfektního těla jají myslí

---