Smát se blues

Odejít den v řeku vešel
stmíváním se litoval
a pole na podzim, oči obrátilo k nebi.

Tolikrát jsem zemřel
kolikrát jsem miloval
a pokaždé se narodil, aby bylo kam bít hřeby.

To napsal jsem do plamene
též čistá jména laní
a hladil psy, zobracené na měsíční prach.

Věděl jsem, že zapomeneš
již tmy přibývá za klekání
a na kraji měst jako mlha, zabělal se strach.

Venku svítí kamsi pár cest
uvnitř zbylo světla Září
a v dešti listí, podzim stmíváním mě objímá.

Tělo s tvým smět ještě proplést
vidět sebe ve tvé tváři
a trochu se smát, k slzám až před ránem se dojímá.