O kachličkách,zdech...trochu jiná verze

O kachličkách,zdech a písku

Nálada zašedlých karmínových kachliček přisedla v čekárně k zakleté princezně. K té,co sama zaklela se do šedého svetru a věčně svraštělého obočí. Stádo tak příšerně stejných kachlí nemělo na ni vlastní názor ...ani po té,co jim naplivala do xichtu...Excentrická Touha pálit mosty byla oblečená v růžové a voněla.Snad až příliš. A přesto se umouněná popelka Rezignace neztratila v jejím stínu.Vešly zároveň.Hádaly se.Ty princezniny věčné souputnice!Přísahaly jí věrnost a přitom se nikdy nezeptaly,jestli o ni stojí. A ona si najednou nebyla jistá....vlastně vůbec ničím.Napospas sobě sama a stovkám erárních kachlí.Copak taková kachle se nikdy nechtěla lišit??? Nejspíš ne...vždyť kachle je v podstatě šťastnej člověk.

A přece tebou pohrdám,stohlavé stádo bez identit. Jsem možná zbabělec a možná dezertér a určitě jen další nepodařené vtělení Boha,ale jsem jiná a svoje a ....idiot,co si povídá s kachličkama -z nudy a tak trochu ze zoufalství.

A tak opřela čelo o zeď mrtvolně popelavou,jako její paže.Písek vrzal myšlenkám do rytmu.

Holky,vemte mě mezi sebe........já chci bejt taky kachlička...............