ZTRACENÁ REALITA

 

První kroky, první smích,

první věta, bílý sníh.

Vzpomínky na dětství plné lestí,

prodaný amulet, ztracené štěstí.

Všeho se vzdát, byl to tvůj chtíč,

všechny tvé naděje jsou dávno pryč.

Se školou přišla první láska,

alkohol, drogy, prohraná sázka.

Ona ti střelila ta bledá kráska,

jiný svět, samý led, nová maska.

 

Teď už frčíš si fet,

jsi všude hned,

skvělý to let ...skvělý to let ...

Zhroucený Aero, zbořil ti svět...zbořil ti svět...měl bys to řešit, právě teď!

 

Priority života sebral jsi si sám,

není to tak krásný - reality klam!

Padáš sám, tvoje tělo,

už jsi na dně, smát se chtělo.

Pohřbená naděje, pláčem zalitá.

Tuhé tělo, prázdná duše,

myšlenka odkvétá.

Křik o pomoc, rádoby kamarád.

Zasraná chemie, měl se rád.

Dostal ses na konec, začátek pokraje.

21.století, doba fetu ... je!

 

Teď už frčíš si fet,

jsi všude hned,

skvělý to let ...skvělý to let ...

Zhroucený Aero, zbořil ti svět...zbořil ti svět...měl bys to řešit, právě teď!

 

Každopádně s káždým řádem,

řídím se jenom svým pádem,

Cizí chyby ?nemám zájem,

blbeček a stát se králem?

tak to možná Honza málem!

Vidím VÁS tu všude kolem,

nechci se rvát s vaším bolem!

nechci být ani jedním poolem,

nechci jít ani dolem,

tak už vyhrávám, ale ne falešným goolem.

 

Teď už frčíš si fet,

jsi všude hned,

skvělý to let ...skvělý to let ...

Zhroucený Aero, zbořil ti svět...zbořil ti svět...měl bys to řešit, právě teď!

 

 

Nech si kecy pomluvy a zajebaný výrazy,

zdá se mi to, nebo s tím už daleko, nikdo nedorazí,

Nech si to pro svoje zítřky pro svou slabou vůli,

mám už totiž svoje hory,zbytečný jsou pro mě tvoje velký kopce smůly,

nedělej radši už nic když se na každý cestě obracíš už v půli,

přijít na to musíš sám, že lidi co máš kolem, víc než tebe tohle všechno bolí.

Pochop že ty nadávky a slova,který někdy nejsou pěkný,

vychází z těch blízkých, co už dávno nevědí, jak hezky by ti řekli,

aby si se otočil a koukl co jsi všechno měl,

pak se kouknul na sebe a omyl hovna ze svý tváře, 

a nechal smrdět dojednoho, kdo se na tom podílel.

 

 

 

Udělat si z tebe něco jako papír na prdel, viděl jsi v tom dobrej život, 

a to špatný neviděl. 

Myslet jenom na sebe se sice ňákou chvíli dá,

potom ale rozluč se s tím, že ti nikdo kolem tebe, svoji ruku nepodá,

aby jsi se chytil dobrým směrem a šlapal zase správnou cestou,

tam kde nejsi jenom ty a tam kde lepší zítřky rostou.

---