Rozpoznat

Za oknem mihla se postava...

Šedě bledá a zesláblá,

ze šatů pouhý cár,

ruce rozechvělé,

prořídlé vlasy nepěstěné,

dechu těžce popadá,

zdravích zubů sotva jeden pár.

 

Sinalá pleť svítí tmou,

okousané nehty bubnují na okení tabuli,

krví zalitý zrak,

hnisajícímy boláky přeplněn vlastní trakt,

to když se rozpraskané rty rozevřou,

z hrdla zazní jen chroptění.

 

Z nosu odkapává hlen,

ve strništi zachytává se a usychá,

rozdrolen klesá na úzká ramena,

kde mísí se s lupy z temena,

v koutcích úst pění šlem,

jazykem churavím jej slízává.

 

Noc utíká mílovímy kroky k ránu,

světlo vytáhlo do boje,

v ulicích vládne tichá prázdnota,

zhruba měsíc zbývá do roka,

mráz vysochal ledový krápník z trámu,

ale cizinec nedá si pokoje.

 

Ze strachu, možná zvědavosti,

otevřel jedno z křídel,

zděšeně vykřikl do šera,

jen ozvěna zazněla,

přelud, vkradlo se mu do mysli,

když nevítaný host náhle zmizel.

 

Jen co otočil klikou,

ohlédl se, byl tu zpět,

pozorujíc jeden druhého,

kopírujíc pohyby toho prvého,

na pozdrav mávaje stejnou rukou,

odpověděl mu ten děd.

 

Ve zhrouceném postoji,

v křeči skroucených končetin,

poznal na čí se to dívá obraz,

pochopil, že je to ve skle uchovaný reality odraz,

že je to on sám ve svém pokoji,

že to je výsledek tolika srdce zlomenin.

 

...to on sám byl svým pozdním návštěvníkem!!!

---