Tam někde možná štěstí čeká

Nesmíme čekat, když někdo nás jistě očekává...

Opřená u kamenné zídky

počítám kapky vody

padající na dlažbu

v žalu se koupu 

a přeci mám nebývalou chuť

myšlenkám se smát

 

Možná jsou to slzy štěstí

možná bolesti

Budu snít a budu toužit

O cestě za štěstím

 

Říkám že to tak bude

vždyť čekám snad sto let

v té době i slunce samo sebou svitlo

a mě se lokty v asfaltě topily

 

Zbude po mně stopa

něco v tom smyslu

že jsem tu dlouho čekala

avšak kůže propálená

v nářek propukla

 

Možná jsou to slzy štěstí

možná bolesti

Budu snít a budu toužit

O cestě za štěstím

 

Tak já tedy jdu...

---