žití

vyskytoval se už dřív

jak vzrostlý strom v parku

kde všimneš si pokaždé

ráno

třeba cestou do práce

 

pak někam zmizel

bez okolků

chyběla po čase i vize

 

a pak

 

nenadálé setkání

dalo posléze i směr

 

a pak už jen srůstali

prohlubovali

až z toho málem šílela

 

ať už spolu, bez sebe

nemění se...co dávají

světu i z něho čerpají

i ze zmateného okolí

 

...

 

propadla mu už dávno

aniž věděla proč

nerozebírajíc před, teď

a potom

jen ticho nekonečné

jí nezodpovídalo otázky věčné

 

 

 

 

když ozval se

tak snad strachem

že když podruhé ztratím

a ani nevím co

nelze pojmenovat

tak budu trpět ještě víc

 

nač oddalovat

 

cesta jedna zní víc

 

a stalo sev rozpoložení ještě větším

myšlenky ji mučily

netrvalo dlouho

naštěstí..

 

...

 

 

 

---