55. SUPERKOULE - dílo č. 2 - Jízda na kolečkových bruslích

Jízda na kolečkových bruslích

Přišla jsem na to, že objevy, které člověk během svého života uskuteční, jsou hnacím motorem pro veškeré jeho jízdy, ať už pomalé, rychlé, krásné, pekelné, spanilé nebo ty poslední. Záleží také na volbě dopravního prostředku. Nejsem žádná krasojezdkyně a nemůžu tvrdit, že jsem nikdy nespadla z koně, přesto jsem nikdy nezanevřela na vítr ve vlasech, které se prolínají s koňskou hřívou k nerozeznání, na dusot kopyt a zvířený prach, který vhání slzy do očí. Každou noc před usnutím jsem si promítala obrázky života, který jsem chtěla žít. A mohla jsem být na nejrůznějších místech, s nejrůznějšími lidmi, mohla jsem mít tisícero tváří a ochutnávat nejrůznější jídla. Mohla jsem snít o cestách blízkých i dalekých, žít naplno, milovat s vášní, která se vyrovná hurikánu, umírat každou noc a se svítáním se znovu narodit. Ale jenom před probuzením, při každém návratu z výletu, si vždycky uvědomuji, že se vracím domů. Tam, kam opravdu patřím. Jenom před probuzením a těsně po něm si uvědomuji, kdo vlastně jsem a kam doopravdy patřím. Pouze tehdy vznikají největší perly, které jsou navlečeny na pevné niti upředené z pavučiny, která spojuje všechny světy. Nikdy jsem netvrdila, že bůh je pavouk, ale pokud ano, koupím mu kolečkové brusle, aby se další generace, která přijde po nás, měla čím zabývat poté, co rozluští záhadu existence paralelních světů.