Domov 2.díl

2.díl

Co se dál dělo, když se Naruto konečně dostal ke svému ztracenému strýci Kakashimu a co je čekalo za budoucnost.

Naruto si venku hrál se psem a nic jiného nevnímal, dokonce přeslechl, když na něj strýček Kakashi volal, že má jít k obědu. Nakonec to vzdal a došel si pro něj a táhl ho za ucho až ke stolu. Po obědě si mohl jít ven zase hrát, protože měl opravdu hodného strýčka, který mu nic nezakazoval a potrestat Naruta neuměl na to ho měl až moc rád. Jednou se Kakashi vydal na nákupy, chtěl Narutovi koupit dárek k narozeninám a tak ho musel nechat doma samotného, i když sám tam nebyl věrný pes zůstal s ním, aby ho hlídal. Narutovi se zdálo, že je strýc už hodně dlouho pryč a začal se o něj strachovat. Chtěl zavolat na policii, ale nakonec si to rozmyslel a dál vyčkával, až uslyší šramocení klíčů v zámku u dveří. Pomalu se stmívalo a Naruto měl zlé tušení a tak konečně zavolal na policii, když položil sluchátko, trochu se uklidnil, protože mu oznámili, že zatím nejsou hlášeny žádné nehody a kdyby se něco stalo dají vědět. Neuběhlo ještě ani deset minut co volal a telefon začal vyzvánět.

Třesoucími prsty uchopil sluchátko a čekal, kdo se ozve u aparátu. Hned jak slyšel co se stalo sednul si na zadek a s vytřeštěnýma očima vyslechl co se stalo a kde teď jeho strýček je.

Zavolal si taxi a nadiktoval adresu nemocnice. Ještě taxikáři připlatil, pokud tam dorazí co nejrychleji dostane ještě víc. Chlapík se zazubil a dupnul na plyn, až zaskřípali pneumatiky, když se odlepili z místa. Dorazil na místo za čtvrt hodiny a jen hodilo bankovky taxikáři a běžel k první sestře, kterou zahlédl. Poradila mu ať se zeptá na informacích, tam mu řeknou víc o jeho stavu a číslo pokoje kde Kakashi leží. Hned jak se dostal na správné patro odchytl si doktora a vyptával se co mu vlastně způsobila nehoda. „Váš strýc je momentálně v komatu a vůbec nevíme jestli se ještě někdy probere a ještě něco má pohmožděné celé tělo a zlomeniny ruky a pár žeber.“ Naruto tomu nemohl uvěřit, když slyšel výčet poranění, která utrpěl a přitom byl jen v nesprávnou dobu na nesprávném místě, kdyby přecházel ulici jen o minutu dřív nemuselo se mu nic stát.

Sednul si na chodbě a čekal, až pro něj přijde sestra a doprovodí Naruta na jipku, kde ležel Kakashi, protože bez dozoru tam nikdo nesmí. Oblékl se do zeleného pláště a přes ústa si musel nasadit roušku. Konečně mohl vstoupit do pokoje, kde bylo za zástěnou jedno lůžko. Okolo všude pípali přístroje a Kakashi byl napojen na několik  hadiček a trubiček a na obličeji měl dýchací masku. Narutovi se při pohledu na něj zaleskli v očích slzy a jedna si probojovala cestu z pod víčka a za ní následovala další, už je nemohl udržet a tak se rozplakal na plno. Sestra ho musela vyvézt z pokoje na chodbu jinak by se tam zhroutil. Donesla Narutovi skleničku s vodou a prášek na uklidnění a nechala ho o samotě, aby mohl přemýšlet a vzpamatovat se ze šoku. Po chodbě se začali ozývat klapavé údery jak někdo procházel okolo Naruta a ten si ani nikoho nevšímal, protože byl zahleděn do sebe a srovnával v hlavě situaci do které se dostal. Jak se díval do země, všiml si červených jehlových bot, jak netrpělivě ťukají  o dlaždice. Naruta ten zvuk přímo drásal a tak po chvíli pomalu zvedal hlavu. Pohled mu padl na kostkované kalhoty a pak na barevnou halenku, která k těm kalhotám vůbec neseděla a pak se podíval ženě přímo do obličeje. Autoritativní a přísná křičela ta tvář do širokého okolí. „Dobrý den, nejste náhodou Uzumaki Naruto?“ Při jejím hlase mrzla krev v žilách a Naruto se neměl k odpovědi tak radši jen přikývl.

Žena ho sjela pohledem od shora, až dolů a zeptala se : „O tebe už se pár dní nikdo nestará viď?“ Naruto byl zaskočený touto otázkou a nejistě odpověděl otázkou, aby jí zmatl. „Proč vás to zajímá?“