Domov 4.díl

Domov čtvrtý díl


  Po zaznění signálu v telefonu následovala změť vzkazů z nemocnice a z dětského domova s prosbou, aby se kdokoli z rodiny ozval, ale nebyl udán žádný důvod co a nebo komu se stalo. Sasuke si potřeboval pročistit hlavu a tak se vydal na své oblíbené místo v lese. Prosmekával se mezi houštím, které tady naposledy nebylo, ale to už je pár let co chodíval do skrýše, kterou si sám postavil a pak mu došlo, že bude asi v dost zuboženém stavu. Pomalu se prodral k velkému stromu vedle kterého byla postavená chatička z pár prken sotva se tam jeden vešel. Chatrč vypadala dost zachovale už z dálky a když přišel Sasuke blíž, byl už po druhé za krátkou dobu v šoku, protože stavení vypadalo jako před lety. Přiblížil se k provizorním dveřím u kterých hlídal jeho pes a ten začal na svého pána skákat a dovádět jako malé štěně. „Počkej slez ze mě si moc těžký!“ Přikazoval Sasuke psovi, který z něj po chvíli slezl, ale nezapomněl mu olíznout obličej. Konečně z něj slezl a tak mohl Sasuke vstát ze země a jít se podívat do chatrče. Ještě neudělal ani jeden krok dovnitř a už se zase válel na zemi. „To snad, kdo to sem dal ….!“ V půli věty přestal nadávat, protože si všimnul, kvůli čemu vlastně upadl.

Naruto vykukoval ze spacáku, jak ho probudila nějaká rána a celý rozespalí mžoural na nevítaného hosta. Teprve, když se mu zaostřil zrak vylítl ze spacáku jako by ho štípla vosa a chtěl utéct. Nestihl se včas prosmýknout okolo Sasukeho, který ho chytil za nohavici a strhl na zem. „Tak a teď mi povíš co děláš v mojí skrýši!“ Povídal Sasuke a díval se na Naruta podmračenýma očima. Naruto nevěděl jestli má cenu křičet o pomoc, když široko daleko nikdo není a tak se rozhodl se s dotyčným vůbec nebavit. Sasuke čekal co s toho výrostka vypadne, ale on mlčel už nějakých pár minut. Nakonec se Sasuke smířil s tím, že odpověď od něj nedostane. Pustil ho ze sevření a nechal Naruta jít, mezitím se šel podívat jak chýše vypadá a dost ho překvapilo, že je relativně v pořádku napadlo ho, že by mohl tomu klukovi poděkovat, ale když vylezl nikde ho neviděl a pes byl taky pryč. „K čertu co teď!“ Nezbývalo mu nic jiného než se loudavým krokem vydat domů. Chtěl vzít za kliku, ale dům byl opět zamčený přitom si dobře pamatoval, že za sebou nezamykal. Vylovil z kapsy klíčky a odemkl, přitom byl ve střehu, jestli se na něj někdo nevrhne. V domě bylo ticho a klid jakoby tady ani nikdo nebyl, nakonec se Sasuke uklidnil, zřejmě si nepamatoval, že zamkl. Nejdříve se šel napít do kuchyně a pak si chtěl jít vybalit kufr a sportovní tašku v které měl špinavé prádlo.

Vystoupal schody do patra a zamířil nejdřív do koupelny, kde vysýpal všechno co bylo na vyprání a ještě se podíval do zrcadla. Tam zjistil, že si v lese umazal tvář a tak si nechal natéct vodu do dlaní a opláchl si obličej. Potom sáhl pro ručník, aby se osušil a pokračoval dál do svého pokoje. Jen co vstoupil do dveří, zíral na změny co se v pokoji během jeho nepřítomnosti odehráli. Nikde neviděl svoje věci, ale nějaké cizí zvednul jednu knihu ze stolu a na ní bylo matematika pro pokročilé. Začal nad tím vrtět hlavou a snažil si vzpomenout jestli strýček neříkal něco o změnách. Přemýšlel dlouho a nakonec si vzpomněl, že říkal něco o překvapení. Sasuke se snažil dopídit co by to mohlo být, ale nic ho nenapadlo. Nakonec rezignovaně hodil kufr ke skříni a sedl si na postel, chvíli se nic nedělo, ale po pár minutách se peřina pohnula a Sasuke už po třetí za den přistál na zemi. „To se proti mně dneska všichni spikli?“ Teprve teď si všiml, že v posteli někdo leží, okamžitě vstal ze země a odkryl peřinu. Pro Sasukeho to byl šok, když tam uviděl spát v klidu blonďatého chlapce, kterého potkal v chýši. Zkusil s ním zacloumat, aby se probudil, ale dřív by asi vzbudil mrtvolu než jeho, znovu ho přikryl a šel si zatím udělat něco k jídlu, už měl strašný hlad a byl unavený, ale nemohl usnout dokud se nedozví co se tady dělo.

Naruto se probudil a po celém domě cítil lahodnou vůni, neváhal a vydal se po schodech dolů směrem ke kuchyni, aby tam našel uvařený rámen, jeho nejoblíbenější jídlo. Dlouho neváhal a vytáhl si misku, aby si nabral pořádnou porci, ale někdo ho ze zadu chytl a mrštil do židle.