Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
...že jsme mi pitomci nebyli radši těmi jepicemi, kam jsme se to hrabai, když jen na ptáky si dosáhnem, proč jen, proč jen, proč jen to není sen,
kutnu odložil ke krbu, kde bývá občas teplo a před večerní modlitbou se ještě naložil dvěma kalichy nejmnladší kvašňády, aby si nepřipadal jako blbec a odříkal vznešenost, kterou snášel stále hůř v přítomnosti boha
pro lepší pocit jen dodal:
jaro léto podzim zima
tohle není moje vina
vzduch se s vodou pojí
a mně to nevadí
tráva z hlíny roste
o ostatní jen proste
děj se co děj
já nejsem anděl
stím Alesendros upadl v temno a žil nocí bezesnou, kolemjdoucí zvěř se pozastavovala, větřila houby a magično tlačící na dveře,
stromi větřili čerství vzduch...
Může bejt že si poustevník jako každý ráno připadá jako blb, a nic na tom nemění ani jakýkoli průtok myšlenek,nálada dobrá, špatná, tupě nijaká, či setkání s mnichem. Furt se točí na mísdtě po kterým v týhle době neštěkne ani pes. A není proč naříkat jen kvůli tomu psu.
Fatální problém je v tý neuvěřitelný neřešitelnosti tohodle honění za ocasem lidstva.
Ať je to nahlédnuté z jakékoli strany, stále nic nezbyde, kolaps všeho, snad aby si člověk myslel že je to všechno v nějakým, nu alespoň nesmyslu, když už né rovnou v hajzlu, tendence k trensedentnu nás spát asi hned tak nenechají, nemůžu si pomoct, je to tak, nic tu není vidět, nic tu není, je zde jen muj nanicovatej rozum a víc nic ? Vědomí, relativní realita, ontologická realita, samopohyb, a nic víc jen prd, konec. Chce-li někdo ješě něco ať si to z tohodle vysublimuje, nebo co. Čumět do zdi, donekonečna vzívat ideu...
vše je otevřeno samopohybu ontologické reality, co z nás překročí bios, naši biologicku podstatu.
Písmák