Pes

Začátek jedné delší povídky.

 

„Jednoho psa, prosím.“

„Co prosím?“

„No jednoho psa.“

„A jakýho? Máte tu návrh?“

„To je jedno, prostě nějakýho.“

„Máme plno.“

„Volala jsem před patnácti minutama a řikala jste, že se mezi lidi vejdu.“

„Aha.. Slečna Me-“

„Jo.“

„Tak pojďte se mnou.“

Potetovaná recepční přidržela gumovej závěs visící v průchodu do zadní místnosti. Tam jsem se usadila do křesla a asi po pěti minutách přišel tatér.

„Tak psa, jo?“

„Jo.“

„Jakýho? Máte návrh?“

„Ne. Nechám to na vás.“

„A nic mi k tomu nepovíte?“

„Tak dvacet centimetrů vysoký, klidně víc. Jinak je to na vás.“

„A jak by měl vypadat?“

„To je na vás.“

Tatér vypadal opravdu zmateně; než si nandal rukavičky, otřel si upocené čelo, které se ztrácelo v jeho pleši. Vypadalo to, jako by čelo ani neměl, prostě jenom veliká hlava s očima a malým obličejíkem. Nandal si ty rukavice a prohlédl si mě zkoumavým pohledem. Očividně si myslel, že jsem úplně divná.

„Asi máte ráda psy, co?“

„Ne.“

„Ne?“

„Ne.“

---