Zeleně nakřivo

Osude, shoř.
Shoř nejlevnějším plamenem, co najdeš v trafice, ten ti jedinej sedne.
Ty mi za to můžeš. Skoč ze střechy Empire Statu, nezapomeň si zapomenout padák, přetáhni si spodní ret přes hlavu a polkni.
Ty jsi všechno způsobil, zařídils, abych si koupila čokoládu a přibrala čtvrtkilo, taky to, že mi následně umřela mamka, to, že mě ten otravnej týpek, co ho ani nechci, dneska ještě nepozval na rande, i to, že mě vyhodili ze školy i z práce, a že se mi předevčírem utrh konec tkaničky.
Ty, Osude, budiž vyžehlen a skartován, spálen spolu s tím pornem mého strýce, co mi zkazilo dětství, zmiz z povrchu zemského, nezvracej mi už do života.
Ty. Byses měl cítit jako zlé stvoření, protože kazíš plány, mrvíš scénáře a kurvíš kouzlo momentu padajícími meteority či náhlým zabubláním v hlubinách střev. Jsem člověk více než tolerantní, snesu se se všemi a se vším, ale zametat, Osude, zametat se sebou nenechám. Ubij se k smrti, zaživa, až z toho zhyneš a následně umřeš, děláš mi to schválně.
Děláš; nechápu, že mne nenávidíš, když v tebe přece věřím, taková zásluha, co je to pro tebe? Nic, špíno jedna nevděčná nehmotná v čase budoucím!
Zvládnu tě sama. Dneska si čokoládu nekoupím. Dneska už mi mamka neumře. Vyzývám tě na souboj. Osudný, tak, jak to sám chceš. Pojď mi, smrade, nebudu se bránit; vyjdeš jako poražený, vím, jak na tebe. Už mi nebudeš nic kazit. Mám tě v koutě, bejby.

...a řeknu ti, že tim beďarem na mým nose sis to už teda pěkně dojebal.