Něco.

Něco.

Skoro až se zděšením
jsem se již párkrát přistihl
že mi začínají lézt na nervy
všechny pusinkující se páry teenagerů
které ve všech koutech
okázale předvádí tu svou LÁSKU...

Jak je tak pozoruji
neumím se nezeptat
zda se budou ještě milovat
až se každý den potkají
v dávno rozluštěném labyrintu
několika málo stěn
až se pár nocí nevyspí
a budou muset
otupěle vysvětlovat svým dětem
že už je to tak na světě zařízené
v noci spát a ve dne bdít
a být přesvědčeni
že se vůbec dá
takto definovat naše existence

ale právě zde jsem našel něco
co se až zdráhám nazvat
možná se bojím sám sebe
bojím se
že když to vyslovím
tak to zmizí.